BRNĚNŠTÍ BIKOVÍ HOBÍCI

 Času není nazbyt, tak obačas vyrážíme i v noci. Kopce jsou pak kratší a pozvolnější a sjezdy jsou adrenalínovější.

S velkou neznámou vyrážím na letošní sraz "kapříka". Kdo asi přijede a kam vlastně pojedeme? Ovšem to počasí, které se po včerejším marastu dnes vyklubalo, mne háže do alfičky. Ať to bude jakkoliv, toto mi nikdo nevezme. Jedu si užít pěknou zimní vyjížďku! Pokud se teda hned v první zatáčce na kluzkém ledě nepřerazím.

I když právě začal advent, nic mne nenutí zazimovat kolo. V Brně hnusně na maximum, tak rychle pryč. Nikdo se nepřidává, no, nevadí, vyrážím sám. Kolo do auta a za půl hoďky parkuji v centru Mikulova. Mým cílem jsou Děvičky na Pálavě.  

Jak využít den volna téměř uprostřed týdne? Kam utéct přes smogem? Jedině na kolo a ven z města! No co, že je půlka listopadu, počasí zatím slušný, sucho, kolem nuly, tak není co řešit. A aby to bylo ještě zajímavější, půjčuji si v Cyklopointu devětadvacetipalcovou Meridu Big Nine 900-D. Už dlouho zvažuji, jaký bude další bajk a dvacetdevítka je jednou z variant. Takže tento článek bude proložen několik mými postřehy s ní.  

Každý rok vyrážíme někam na pár dní bajkovat. Letos Milek vyrazil směrem na Sella Rondu a já z důvodů úspory času jen do českých luhů a hájů, resp. do valašských. Sice se již blížil podzim a z původních osmi ohlášených účastníků jsem zůstali jen čtyři, ale to nic neubralo na síle zážitků a kvalitě těch pár dní.

Ikdyž s námi počasí příliš nespolupracuje, na loňském ročníku jsme si vyzkoušeli, že to umíme, ikdyž není nejvlídněji. Proto neklesáme na mysli a budeme se na Vás těšit na obyvyklém místě v obvyklý čas.

Po včerejším maratonu asi dnešní enduro taškařice nebude úplně nejlehčí záležitostí. Ráno ještě lehce ladíme kola: upravujeme tlak v tlumičích, pneumatikách, vidlicích a vlastních - včera dobře naplněných - bříškách. Vše se zdá ok. Až na to počasí. Včera jsme měli štěstí, tak snad by mohlo i dnes. Kuba, jako starý znalec místních poměrů, nás uklidňuje, že pršet nebude, že nemá z čeho. Tak tedy bereme jen to nejnutnější a ženeme se k autobusu, který by nás měl v devět vyvézt na start, který je na Sokolím vrchu. Bohužel, takový nápad mělo více závodníků, tak se do prvního autobusu nedostaneme. To chce klid a hlavně nohy v teple. Aspoň vidíme pana Hejtmana, který je čestným startérem dnešního závodu. Do dalšího autobusu se již na pohodu vejdeme a o půl dvanácté jsme připraveni na startu. 

Když se začalo něco málo šuškat o tom, že v rychlebkách se pojede bajkmaraton, tak hned bylo rozhodnuto. Jedu! Samozřejmě, že né sám. Holky zůstaly doma a my vyrazili pouze v pánské sestavě. Kraj je to drsný a my přeci nejsme žádné bábovky (jediná mezi námi byla ta od Lucky), tak se s tím jedeme poprat. Abychom nasáli atmosféru a řádně se aklimatizovali, vyrážíme s Márou jíž v pátek ráno. Cesta je to z Brna daleká, tak na kolo sedáme až v poledne. Řádně natěšení vyrážíme k prvním výškovým metrům.

To se tak holt někdy stane, že se vydáš na akci, o jejímž smyslu většina obyvatel planety vážně pochybuje. Nevěřícně jen kroutí hlavou a myslí se o ... mně? tobě? nás ... že jsme se už asi úplně zbláznili. Ale já se domnívám, že opak je pravdou a že není právě nad takové akce, jako je tato.

Sranda musí bejt, tak jsem se hecli a vyzkoušeli první "opravodvé" silniční závody. Když už máme ty silničky! Pátek třináctého, navíc hrajeme se Švédy hokej ... je to dobrý nápad? Tak vyrážím z práce v předstihu, shlédnu první třetinu U vesla a pak společně s Davidem a Marou vyrážíme směr automotodrom. Již v Kočičím žlebu potkáváme první soupeře, tak se zařadíme do špalíru a v příjemném rozjížděcím tempu chvíli před šestou dojíždíme na GP. Noooo, bude nás dost, tak to jsem zvědaf.

S necelou tisícovkou v nohách se na letošní Šelu docela těším. Počasí pár dní před závodem ještě vypadá všelijak, ráno mrazíky, odpoledne déšť, ale Aleš Procházka uklidňuje, že k panice není dovůd a rosničkáři ho v tom podporují. A maj recht. V sobotu ráno vyrážíme do slunečného dne. Já na dlouhou, Milek na krátkou. Ostatní trasy – cross 71 km, singlespeed a jednokolky – v našich řadách zástupce nemají. Volím tedy krátký rukáv, ale k tomu nové kompresní podkolenky od Pell´sového Ježíška. Dnes bude příležitost je pořádně otestovat.

Jaro jak vyšité, na sobotu vidina pěkného dne, tak padá rozhodnutí, že na Kance letos ANO. Sice od čtvrtka fouká jak sviňa a noc předtím asi jak dvě svině, ale sliby se mají plnit a tak vyrážíme. Na startu se potkáváme s Márou a jeho rodinou a pak ještě s Frantou. Ten po roce zase začíná závodit, takže jak ho znám, bude mi funět na záda. 

 Příjemnou zábavu