BRNĚNŠTÍ BIKOVÍ HOBÍCI - BBH Brno

Sice jsem po květnovém blinduru na Lipně byl hodně zklamaný, ale zase nerad říkám NIKDY VÍCE. Dobře, trochu to rozvedu - byl jsem zklamaný z eRZet, ale moje zklamání vynahradila super parta MORAVIAN EAGLES, se kterou jsem si to maximálně užil. A o tom vlastně pro mne enduro je - celý den s kámoši na bajku, pohodička do kopce, pak na plný kule dolů a na transferu to důkladně probrat. Takže parta na podzimní Blinduro jede, lokalita se zdá být zajímavou, jedu taky.

Život je o výzvách, a tak když ke mně facebook dotlačil info, že letos je nultý ročník závodu MTBRally, dlouho jsem neváhal a online klikal přihlášku. Koncept nevyznačené trati a jízdy dle roadbooku à la automobilová rally je mi díky dlouholetému fanouškovství Dakaru blízký. Navíc celý závod organizuje rodina Tošenovských, kteří rally, resp. Dakar jezdí. 

Kolo, spacák a na pár dní vyrazit ven z města. Takový je plán již několik let po sobě. Takže kam letos? Máme dva nováčky, tak je vyzkoušíme na českých kopcích. Teda spíš česko-slovenských. Začínáme ne za úplně ideálního počasí v Bojkovicích stoupáním na Žítkovou. Vypadá to, že místní bohyně stojí při nás a s každým šlápnutím se nám počasí lepší. Není teda důvod snižovat laťku a míříme vejš a dál - po hranici směr Javorník. Cesta je v pohodě, pár strků vytlačíme a odměnou je nám sjezd do Brumova, kde dnes končíme. Nejenom sportem živ je bajker, tak útočíme i na naši kulturní duši a navštívíme brumovský hrad. Pak už jen nezbytný přísun kofeinu a opět mimo civilizaci. Máme štěstí, kus za poslední značkou Brumov je chatička tak akorát pro pět utahaných těl. Oheň, na něm klobáska, pivko a pár panáčků slivovice na čerstvě narozeného bajkera Matěje a chrníme jako miminka.

Prý kdo nezažil, není ... bajker? endurista? tvrďák? cyklista? ví houby o ježdění na kole? No, doplň si, co chceš. Pravda to sice tak úplně není, ale fakt to stojí za to! Co? Tvoje účast na MTBTrilogy. Proč? Důvodů je jako borůvek, co jsem jich během závodů sežral.

“Ty voe, to by se ti mohlo taky líbit” jsem slyšel od Johna po jeho loňském návratu z Loudání. Takže to 11.11.2016 v 11:11:11 SEČ zkouším, ale úspěšný nejsem. Nevadí, hážu to za hlavu. Ale uběhne pár týdnů a já jsem náhodným losem vybrán a tak můžu jet. Mám radost.

Je to už pár hodin, co jsme nastoupili do vlaku v Bruntálu, kde jsme letos přistáli po našem backcountry přeletu Jeseníků a já jsem pořád myšlenkami s partou kamarádů v sedle kola. Zase se to vydařilo. Ale od začátku.

Loni nám to s Johnem nevyšlo, ale letos to byl jasný cíl – 4 Islands MTB Stage Race!  Závod se jede už začátkem dubna, tak trochu upravuji „tréninkový“ deník, abych se mohl s čistým svědomím vedle svého parťáka postavit na start. Díky za dobré kamarády (Dafča ví), kteří mi pomohli dohnat chybějící fýzu půjčením devětadvacítkového oře jménem Cannondale Scalpel. I tak je ve mně malá dušička – nerad bych to moc kazil. Na trati mezi dvojicí nesmí být víc jak dvě minuty!

Je to pár dní, co jsem se vrátil z našeho letního bajkového backcountry a pročítám si komentáře k fotkám na fejsbůku a už vím, že příští rok vyrazíme zase. I když to letos byl místy hodně krutý Mordor, tak to stálo za to. Však ne nadarmo se říká, že zážitky nemusí být vždy pozitivní, stačí, když jsou silné!

Víš o lepším večerním programu, než na sebe hodit bajkový hadry, vytáhnout zablácený kolo, zapnout světlo a vyrazit si protáhnout nohy? My jo! 
Hodit na sebe bajkový hadry, vytáhnout kolo, zapnout světlo, vyrazit si protáhnout nohy a navíc si u toho užít spoustu zábavy na sranda závodu se stejně "postiženými". Tak do toho!

Zase ten rok začal tak nějak jako poslední dva roky před ním. Minulý rok pln odhodlání jsem začal dokonce trénovat na 80km maraton na Vysočině - a že to byla super akce! I když jsem měl v nohách jen 200km - sic najeté v Jeseníkách - nicméně najeté po maximálně 20km. Že jsem blázen, to vím, ale když už člověk trénuje ve sněhu, kdy v nížinách je zem dávno holá, tak to chce prostě doklepat. Po 80 km jsem toho moc nenajel a už byl termín prvního backcountry. Takže letošek byl jasný, jako facka na tváři ve studeném větru. Příští rok znovu. 

Na druhý pokus (nebo chcete-li ročník) o zážitek ve formě  backcountry vyrážíme v srpnu. Po loňské zkušenosti sázíme na stabilnější počasí a pro větší jistotu i na české kopce. Proč taky cestavat daleko, když za humny to ještě neznáme?! 

Tak a máme za sebou již PATNÁCTÝ ročník výjezdu na Šmelcovnu! A opět stála za to. 

Jsem Ostravský patriot. A v rámci mapování a seznamování se s novými bajkovacími destinacemi, jsme s Vladkem Ostravský singletrail nemohli vynechat. Náhoda tomu chtěla, že se i v podobě rodinné oslavy naskytla příležitost strávit jeden letní víkendový den v Ostravě. 

Snad pro ten dnešní den stojí za to žít … takto bychom si po letošní, již deváté, Kunčické šlapce mohli zpívat všichni. Tolik superlativ, která se snáší nejen na Luďovu, ale i celého organizačního výboru, hlavu, si za rámeček nedá! Z mého pohledu totiž vše vyšlo na absolutní jedničku s hvězdičkou. 

Během dvou týdnů jsem měl možnost vyzkoušet tři druhy osvětlení na noční ježdění.