BRNĚNŠTÍ BIKOVÍ HOBÍCI - BBH Brno

Je to už pár hodin, co jsme nastoupili do vlaku v Bruntálu, kde jsme letos přistáli po našem backcountry přeletu Jeseníků a já jsem pořád myšlenkami s partou kamarádů v sedle kola. Zase se to vydařilo. Ale od začátku.

Loni nám to s Johnem nevyšlo, ale letos to byl jasný cíl – 4 Islands MTB Stage Race!  Závod se jede už začátkem dubna, tak trochu upravuji „tréninkový“ deník, abych se mohl s čistým svědomím vedle svého parťáka postavit na start. Díky za dobré kamarády (Dafča ví), kteří mi pomohli dohnat chybějící fýzu půjčením devětadvacítkového oře jménem Cannondale Scalpel. I tak je ve mně malá dušička – nerad bych to moc kazil. Na trati mezi dvojicí nesmí být víc jak dvě minuty!

Je to pár dní, co jsem se vrátil z našeho letního bajkového backcountry a pročítám si komentáře k fotkám na fejsbůku a už vím, že příští rok vyrazíme zase. I když to letos byl místy hodně krutý Mordor, tak to stálo za to. Však ne nadarmo se říká, že zážitky nemusí být vždy pozitivní, stačí, když jsou silné!

Víš o lepším večerním programu, než na sebe hodit bajkový hadry, vytáhnout zablácený kolo, zapnout světlo a vyrazit si protáhnout nohy? My jo! 
Hodit na sebe bajkový hadry, vytáhnout kolo, zapnout světlo, vyrazit si protáhnout nohy a navíc si u toho užít spoustu zábavy na sranda závodu se stejně "postiženými". Tak do toho!

Zase ten rok začal tak nějak jako poslední dva roky před ním. Minulý rok pln odhodlání jsem začal dokonce trénovat na 80km maraton na Vysočině - a že to byla super akce! I když jsem měl v nohách jen 200km - sic najeté v Jeseníkách - nicméně najeté po maximálně 20km. Že jsem blázen, to vím, ale když už člověk trénuje ve sněhu, kdy v nížinách je zem dávno holá, tak to chce prostě doklepat. Po 80 km jsem toho moc nenajel a už byl termín prvního backcountry. Takže letošek byl jasný, jako facka na tváři ve studeném větru. Příští rok znovu. 

Na druhý pokus (nebo chcete-li ročník) o zážitek ve formě  backcountry vyrážíme v srpnu. Po loňské zkušenosti sázíme na stabilnější počasí a pro větší jistotu i na české kopce. Proč taky cestavat daleko, když za humny to ještě neznáme?! 

Tak a máme za sebou již PATNÁCTÝ ročník výjezdu na Šmelcovnu! A opět stála za to. 

Jsem Ostravský patriot. A v rámci mapování a seznamování se s novými bajkovacími destinacemi, jsme s Vladkem Ostravský singletrail nemohli vynechat. Náhoda tomu chtěla, že se i v podobě rodinné oslavy naskytla příležitost strávit jeden letní víkendový den v Ostravě. 

Snad pro ten dnešní den stojí za to žít … takto bychom si po letošní, již deváté, Kunčické šlapce mohli zpívat všichni. Tolik superlativ, která se snáší nejen na Luďovu, ale i celého organizačního výboru, hlavu, si za rámeček nedá! Z mého pohledu totiž vše vyšlo na absolutní jedničku s hvězdičkou. 

Během dvou týdnů jsem měl možnost vyzkoušet tři druhy osvětlení na noční ježdění. 

Na zimu to sice nevypadá, ale kalendář neošidím, tak je čas na naši tradiční vyjížďku s krycím názvem “Kapřík”. Tentokrát s letopočtem 2013 a přízviskem BBH, iI když letos se ortodoxních “hobíků” zůčastnilo minimum. Ale to nevadí, my jsme skupina otevřená a bereme téměř každého. O to více mne potěšilo, že na sraz dorazila skupinka až z dalekého Zlína. 

Na Zimný cyklomaratón sa vždy teším už dopredu aj keď som neni žiadny pretekár. Je to ojedinelá zimná cyklo akcia a to sa mi páči. Spústa náruživých rovnako zapálených bikerov a cyklistov pokope. Túto sezónu je to so snehom aj mrazom bieda, tajne som ešte pred týždňom dúfal, že sa priebeh zimy zmení, no neprišlo to. 

Tak přátelé, tady jsou mé dojmy z první vyjížďky na „Zabijákovi trailů“ jak ho vtipně nazval Peťan. Začnu asi posedem, který je překvapivě spíš do XC než endura, zdálo se mi že jsem víc nad předním kolem než jsem zvyklý, z čehož popravdě nejsem moc nadšený, ale to je asi otázka zvyku. Toto sousloví se mi dralo na mysl během vyjížďky mnohokrát a i tady ho budu zřejmě docela často opakovat, takže dále již budu používat jen zkratku OZ. Z kopce dolů se zasunutou sedlovkou to nemusí být až takový problém, ale tam kde musíte šlapat a přitom pracovat s těžištěm se mi zdálo, že jsem moc nad předním kolem, což nebylo úplně ono (OZ).  

To bych nebyl já, abych nevyužil toho, že pár přátel jede na rychlebské enduro, tak já mám jet s kým. Po mém loňském intermezu na kouteckém prvním ročníků jsem se zařekl, že enduro nikdy více. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy! Vidina pěkného víkendu s rodinou, přáteli a kolem je neodolatelná.  Tak jedem! 

Již chronicky známé, přesto vždy potěší, když se sejde banda cyklistických nadšenců, kteří mají TEN den za úkol jen jediný cíl - užít si ho. Letos na již 14. ročníku se nás v průběhu vyjížďky na Šmelcovnu potkala téměř třicítka!