Jdi na obsah Jdi na menu

Birell Bike Vysočina Marathon 2013

25. 5. 2013
Pro mne byl bajkmaraton na Vysočině vždy srdeční záležitostí. A to hned z několika důvodů:
1/ Vysočinu mám rád, protože je krásná
2/ Maraton je kombinací rychlé a přitom náročné tratě
3/ V tombole jsem kdysi vyhrál (zatím to bylo poprvé a naposledy)
4/ „Vysočina“ není jen maraton
5/ atd. atd.
Důvodů by se našla spousta.

bbh-titulka.jpg

 
A taky jeden z nich je, že na Vysočině nejsi nikdy sám. A tak ani letos, kdy jsme vyrazili v sestavě 12 dospělých, a skoro sedm dětí (jedna maminka je na čekané).  Díky Lucce jsme měli výborné ubytko v Rokytně kousek od areálu. V pátek máme v plánu si rozjet nohy cestou na registraci, ale déšť nás přesvědčí, abychom jeli autem.  Startovní čísla se vydávají v bufetu na Harusáku, tak ti co neví, se mohou pokochat zítřejším výhledem na cíl. Pak se jdeme ještě podívat na finálové jízdy eliminátoru. Diváků moc není, ale i tak je atmosféra fajn. Večer u vínka ladíme formu a rozmýšlíme strategii na zítřejší závod.
Ráno nás bohužel probouzí déšť, proto na start jedeme až na poslední chvíli. 6 nás jede dlouhou, tak startujeme v 8:15. Vašek krátkou, tak má ještě 40 minut čas. Aspoň nám udělá pár fotek. Pár minut před startem déšť ustává, tak pláštěnku měním za vestu a vyrážím na trať. I když je startovní koridor rozdělen dle startovních čísel, hned po startu se dost propadám. Prvních pár kilometrů do Vlachovic je tak akorát na nalezení si svého místa než nejedeme do těžšího terénu. Tento úsek směrem na Tři Studně mi úplně nesedí. Jede se hodně přes kořeny a kameny, které jsou po předchozích deštích značně kluzké. Zde se ale ukazuje, že přezout na závod dopředu Fat Alberta 2,4“ a dozadu Noby Nica 2,25“ nebyl úplně špatný nápad. Sice asi musím šlapat trochu víc, ale zase se mi to vrátí v jistotě, se kterou gumy tyto pasáže zvládají.
Bufet na dvacátým přichází vhod. Pak následuje trocha asfaltu, tak akorát na odpočinutí a strávení občerstvení před výjezdem na Devět skal. Podle itineráře, který jsem napsal holkám, převzatého z časů předloňského suchého ročníku jedu téměř na čas. Což mne vzhledem k mokru docela překvapuje. O to víc mne překvapuje, že dojíždíme Johna. Tréninkové manko způsobené před dvěma měsíci pádem z kola se u něj projevilo. Aspoň nepojedu sám.
Pojedu. Nechytá se a mě to celkem jede, tak makám směr Fryšava. Moje obavy, že po předchozích deští bude vše neskutečně bahnité, nebyly naštěstí na místě. Bláto bylo, to né že ne, ale dalo se.  Na Fryšavě nás mohutně povzbuzuje klan našich žen a dětí.  Do konce první (té lehčí) části mi zbývá ještě devět kilometrů. Naštěstí víc rychlých než technických. 
Kousek před stadionem dlouhá uhýbá do druhé části. V duchu závidím Vaškovi, který tady bude za chvíli končit. Bohužel zde skončil i David, který minul odbočku a až v cíli zjistil, že je špatně. Ještě zkusil zabojovat, ale ve Sněžném to již bylo nad jeho psychické síly a dobojoval.
Nedivím se, protože ty pasáže, které musíme zvládnout v tomto blátě, fakt nejsou nic moc. Trasa mezi Maršovicemi, Studnicí a Odrancem rozhodně nepatří mezi mé oblíbené. Dva těžké a dlouhé výjezdy a jeden ještě těžší sjezd. Nikdy bych neřekl, že 2,4 bude na maraton to správné obutí! Ale v takovým marastu se fakt šikne.
Ukazuje se, že na startu bylo málo závodníků. Lehce přes dvě stovky je opravdu není mnoho, tak většinu trati jedu osamocen.  Startovní pole je již značně roztažené, což mi potvrzuje i náš fanklub ve Sněžném (4 a poslední bufet), kde již mezi sebou máme hodinu a půl. Naštěstí neprší, tak to holky a děti zvládají celkem s úsměvem. Já se chvíli zdržím na doplnění energie a společně s (v cíli celkově třetí) slečnou vyrážím zdolat Buchťák. Ten fakt vyjet nejde, tak společně tlačíme v následném sjezdu ji poodjíždím. Ale ne moc, tak aby mne to v následném výjezdu na Samotín nevrátila (už ji nevidím). Já mám malou krizi, tak zvolňuji tempo a dávám tyčku. Kudla, dyť to už není tak daleko, tak šlapej!
Závěr – jak ho jen napsat slušně?! To co pořadatelé vymysleli, byl asi výplod chorého mozku! S výjezdem na Harusák jsem se již smířil, ale že to tak pomotají ještě v okolí stadionu a následně na sjezdovce vykolíkují dvě nesmyslná stoupání! To co se v duchu sneslo na jejich hlavu by si za rámeček (ani za pořádný rám) nedali. Ale jednou jsme se na to dali, tak to vyšlápnem až do cíle, kde padneme s pocitem (více či méně) dobře odjetého závodu. Sám za sebe mohu říci, že ten pocit byl více než dobrý, protože jsem měl čas jen o pět minut horší než za sucha. Ostatní (kromě Davida) to dali taky a tak se večer můžeme při grilování vzájemně plácat po ramenou. Zvláště pak Katku, která ve své kategirii dojela na prvním místě a tak stála na bedně!!!
 
Výsledky 80 km (celkem startovalo +- 200, dojelo 148)
Pořadí celkově Pořadí kategorie Jméno Čas
1. 1. ADEL Filip 3:04:16,0
103. 38. KLIMEŠ Dan 4:40:57,6
123. 43. SARAMÁK Jan 4:55:45,9
146. 52. SONNESCHEIN Petr 6:14:47,3
147. 1. JABŮRKOVÁ  Kateřina 6:30:29,0
148. 53. DRÁBEK Marek 6:35:27,0
 
Výsledky 40 km (startovalo +- 500, dolejo 377)
1. 1. HAMAN Martin 1:34:38,4
370. 69. ZÁVIŠKA Václav 3:25:50,8

Kompletní výsledky BIrell Bike 2013

 

Napsal: Dan