Jdi na obsah Jdi na menu

Dětské cyklokočování po jižních Čechách

7. 7. 2013
Po téměř jeden a půl letém plánování způsobeném dětskými bolístkami ve formě zlomených ručiček, jsme konečně vyrazili. Plán zněl jasně – několikadenní cyklopuťák třeboňskem se spaním ve stanech. Základní otázka „kam s věcmi“ je díky naší půjčovně vozíků vyřešena.  Stačí jen velmi jednoduše sklopit sedáky pro děti nebo použít vozík primárně určený pro psa.
marimekkorajče.net

Letos bohužel červencové svátky vychází pouze na jeden pracovní den, takže limitováni množstvím dovolené se nám počet dní snížil pouze na čtyři. V původním plánu jich bylo pět tak, abychom jeden den zůstali na místě a nemuseli se nikam stěhovat.  Takže nakonec to probíhá asi takto:
Středa večer: setkáváme se v Dráchově pod Soběslaví v restauraci/kempu U malého Sama. Naprosto katastrofální zázemí je částečně kompenzováno dobrosrdečností Malého Sama, hřištěm, kde se děti dostatečně unavily, a naší preventivní vnitřní desinfekcí. Na komáry nemá smysl si stěžovat!
 
Čtvrtek: pro šest dospělých a sedm dětí nakládáme čtyři vozíky (každý jiný - jeden psí, jeden nákladní, jeden jednomístný a jeden dvoumístný)  a vyrážíme směr Záluží u Vlastiboře.  Cílem je místní muzeum loutek a bývalá kovárna. Návštěva rozhodně stojí za to. Trasa je pohodová, vede po málo frekventovaných cestách a nechybí na ni dětská hřiště, jídlo, pivo, zmrzlina a koupání v bývalé Vlkovské pískovně.
marimekkorajče.net

Večer kolíčkujeme stany v kempu Al&Pa na krásném místě u jezu Krkavec. V nohách máme prvních 30 km (což vzhledem k nejmladší účastnici ve věku 5,5 let je tak akorát) a tak nepohrdáme možností dát si domácí baštu přímo v kempu.

Pátek: ráno na Krkavci využíváme luxusně zásobenou snídani formou švédského stolu. Opravdu velmi milé překvapení. Balíme a razíme dál. Na cestě je téměř nulové převýšení i provoz, tak nám příjemně ubíhá. V Lomnici dáváme dětem krátkou pauzu, ale než my si stihneme vypít kafe, děti si vzájemně testují kola a najíždí další kiláky okolo náměstí. Dnes nás na jídlo čeká až ryba v samotné Třeboni. Máme celkem štěstí a tak si pochutnáváme v restauraci Na Rybníčku. Doporučuji candáta po třeboňsku!
Na náměstí jsou davy lidí, tak se zdržíme jen krátce. Věž už je bohužel zavřená, zlepšujeme si tedy náladu aspoň zmrzlinou a jedeme do kempu Doubí u Opatovského rybníka. Kemp je v pohodě. Je zde i úschovna kol. Jediným slabým článkem je místní občerstvovna, která tragicky nestíhá a dělá zmatky. Výběr taky není velký. Bohužel tu moc neřeší něco jako noční klid, ale i to jaksi patří ke koloritu bivakování v kempu.

marimekkorajče.net
 

Sobota: snídani za 110,- na osobu vynecháváme a raději si jedeme nakoupit do centra. Není to daleko, tak to není problém. Mraky nad námi trochu hrozí, ale nedáváme se odradit a vyrážíme směr Staňkov. Prvních několik kilometrů po panelové lesní cestě není pro děti na 20“ kolech zrovna pohodových, ale pár zastávek na hledání kešek to spraví.
Déšť nás nakonec dohnal, ale to už sedíme pod deštníkem kousek před Chlumem. Dáváme ještě pivko a malinovku, děti hrají karty a je to pohoda. Naštěstí neprší dlouho a my můžeme pokračovat dál. Počasí už je odpoledne parádní a tak se na pohodu ubytováváme v minikempu Plecháč kousek od vody. Dnes nás už čeká jen zmrzlina, parádní ryba U sumečka a koupačka. Až s ukládáním malých bajkerů a bajkerek přichází bouřka, která prověřuje kvalitu (v našem případě spíše již nekvalitu) stanů a také odolnost vozíčků, kam na noc schováváme většinu našeho vybavení. Až na náš panapr, který se přes noc mění ve vlhčené ubrousky, nejsou ztráty velké.
 
marimekkorajče.net
 

Neděle: s vycházejícím sluníčkem přepadáváme místní prodejnu a bufet v jednom a dlouuuuuze snídáme. Čeká nás závěrečná třicítka směrem k autům. Máme štěstí na cesty a vlastně i na počasí. Blátu i hlavním silnicím se vyhýbáme a nikde nemokneme. Nikde na nás nikdo netroubí a většina řidičů trpělivě počká, než může naši kolonu bezpečně předjet. Dnes končíme v Kleci v restauraci U kačerů, která - byť na první pohled nevypadá – nabízí velmi příjemné a kvalitní služby a jídlo.

Máme najetých 120 kilometrů, pánská sekce dojíždí posledních 16 k autům již bez zátěže sama a vrací se pro unavené ženy a bajkový potěr.
Jako nejlepší varianta se pro příští akce jeví vozík určený pro přepravu psa. Je velmi odolný a skladný a místa uvnitř je nejvíce ze všech ostatních použitých. 
 
Více fotek zde ...