Jdi na obsah Jdi na menu

Slovenské backcountry 2013

15. 8. 2013
Je to už pár týdnů, co jsme se vrátili zpátky do reality všedních dní, ale mně stále v hlavě zní zvuky našich přehazovaček, euforické výkřiky ve sjezdech, užaslé povzdechy, ale i nadávky na strmost těch slovenských kopců. Tak asi takové bylo naše SLOVENSKÉ BACKCOUNTRY!

Sjezd k Súľovu

Vše začalo již před pár lety, když vznikla ČeMBA a my se seznámili s Petrem Slavíkem, který následně založil projekt www.trail-busters.cz. Anebo to možná vzniklo ještě dříve, když jsem se stal pravidelným čtenářem Velo magazínu? Anebo je to prostě jen tím, že hodně moc ukrutně rád jezdím na kole?! Asi to není tak důležité, důležité je, že l. p. 2013 se dala do kupy parta jedné bajkerky a pěti bajkerů a vyrazili prozkoumat slovenské kopce. Cíle zněl jasně – s sebou jen to, co uvezeme na zádech, spaní a jídlo budeme řešit až za pochodu (čti za jízdy). Prostě vytrhnout se z běžného života, od všech sítí, rodin, peřin a splachovacích záchodů.

Luxus

Původní plán projet česko-slovenskou hranici vzal kvůli přílišné jednoduchosti za své, a tak pár dní před odjezdem přetrasováváme cestu a kupujeme jízdenky směr Žilina. Přes drobné komplikace v podobě výluky na některých tratích na start dorážíme v plné sestavě a co je hlavní, tak se všemi koly. Tak první bod za námi! Co nejrychleji vyjíždíme z města a po krátkém obědě ihned ukrajujeme první kilometry ze Strážovských vrchů. Na osmém kilometru – v prvním sjezdu - si odbýváme povinné defekty. Jsou sice hned dva zaráz, ale jsou to v podstatě jediné technické komplikace, které na cestě máme.
 
Za osadou Majer se nám dostává prvního prověření našich psychických i fyzických sil v podobě stoupání na zříceninu hradu Lietava – druhý největší hrad na Slovensku.  Zde je čas zmínit, že cestu máme naplánovanou převážně po turistických cestách. Přeci jen je tím větší pravděpodobnost v kvalitě a sjízdnosti cest. Jak se však časem ukáže – existují i výjimky! Jedeme tedy modrou směrem na podhorie, kde v místním Coopu doplňujeme ztracenou energii a chybějící zubní kartáček. Ale není času nazbyt. Přeci jen větší skupinka nejede tak rychle, zvlášť když někteří mají potřebu se válet v maliní. Díky kluci!

Je potřeba být s bajkovými bohy za dobře

Tak směr Roháčské sedlo. Být zde o pár hodin později, tak neváháme a hážeme zde chrupku. Ale slunce je ještě vysoko, a tak doufáme, že podobné zázemí najdeme i dál a pokračujeme. Sjezd do Súľova je jeden z těch, pro které jezdím na kole. Rychlý, technický, dlouhý a nakonec se otevře do široké louky s výhledem na úžasné skály. Jo, tak to má bejt!

bbhbckcntr_039.jpg

Máme štěstí, protože zde stíháme ještě otevřený obchod, tak pár plechovek, špekáčků a chleba putuje do i tak již přeplněných batohů. Ale na kutě se ještě nechystáme. Zvládáme přejet do Vrchteplé podél Cierneho potoka (prý to nebude moc stoupat, pché!) a užít si dalšího sjezdu. Máme za sebou již 30 kilometrů a 833 metrů nastoupaných, tak velíme k ústupu. Do splnění plánu nám sice ještě několik kilometrů chybí, ale zítra nás čeká další porce, tak nesmíme přepálit začátek. V Bodiné natankujeme jak do rezervoárů, tak do vyprahlých břich a stoupáme hledat místo k prvnímu noclehu. 
Již přes den jsme minuli několik míst, které se zdály luxusní: přístřešek, ohniště, pár laviček a někdy stůl. Podobné nás čeká několik desítek výškových metrů za Bodinou. Je půl osmé, není co vymýšlet. Rozděláváme bivak, piva a špekáčky a za několik desítek minut všichni chrupkáme, jak u babičky v peřinách. Medvědi, nemedvědi!

bbhbckcntr_064.jpg

Ani jsme netušili, jak moc dobře jsme udělali, protože to, co nás čekalo ráno, bych žádnému bajkerovi nepřál. A tím samozřejmě nemyslím, Sonnyho výborný heřmánkový čaj! Po pár minutách jízdy narazíme na „pročištěný“ les, což znamenalo, že první tři kiláky zdoláváme více jak hodinu!!! V Domaniže tedy snídáme, obědváme a dáváme v místním náhonu ranní koupel zároveň. S plnými břuchy nepohrdneme krátkým silničním kritériem a přejíždíme až do Priedhorie – místa našeho včerejšího plánovaného noclehu. Nestydíme se a „na adama“ smýváme ze sebe pot a prach. Je to dobré rozhodnutí, protože nás čeká ukrutně krutý výšlap – na dvou kilometrech 500 metrů výškových. No, na mapě to tak hrůzostrašně nevypadalo! John zapíná svůj terminátor knoflík a s úsměvem na nás na vrcholku čeká. My postupně a potupně docházíme a odpadáváme. Z údolí pobaveně posloucháme nadávky těch, kteří jsou za námi a mají ještě sílu mluvit. Sjezd do Zliechova je opravdu za odměnu, stejně tak ten smažák, který nám hodná paní šenkýřka udělala v hospodě, kterou snad otevřela jen kvůli nám.

Zde přesně nevíme, jak cesta bude pokračovat. Online verze se liší od té tištěné a naše snaha vyptat se domorodců, nebyla úspěšná. Né, že by nechtěli pomoci, oni i mluví a ukazují, ale množství již vypité pálenky se neblaze projevuje na jejich orientačním smyslu. Naštěstí nás mysl neklame a pokračujeme dál po červené směr Vápeč. První část vede pastvinami, kde je potřeba si značku spíše domýšlet, ale následně se změní v nezáživnou lesní cestu bez výhledu. Čeká nás jen „nudné“ šlapání a pozvolné nabírání výšky.

Kde je značka?

Vápeč, Vápeč, co mi to jen říká?! Že já ty trailbusters nečetl důkladněji! Věděl bych, že nás čeká pořádný nášup, při kterém nám nezbývá než hodit kola za krk a šlapat. Podruhé v jeden den – nejspíš toho máme všichni dost. Ale jsme na vrcholu (bohužel i sil), tak nám nezbývá než se poplácat po ramenou, otevřít pikslu a užít si následný parádní sjezd. A že fakt stojí za to! Návrh na přespání na vrcholu Vápeče jsme vzhledem k varování před medvědy vypustili. Dojíždíme tedy na morál do Trienčaských Teplic, kde se díky Johnově účasti na 1000 mil Jana Kopky seznamujeme s hostinským Paľem, který nás snad i díky společně vypitým borovičkám nechává rozdělat oheň a přespat u něj na terase. Ještě Vaškovi půjčí vazelínu a ráno si můžeme doplnit a vyprázdnit, co potřebujeme. Jo - na Slovensku žijí dobří lidé!

To se dalo ještě jet ...

Rozjezd do třetího dne není úplně nejlepší. Jsme nízko a potřebujeme vejš. A to nemluvím o náladě, ta je naštěstí výborná. Aspoň tedy máme čas rozjet nohy a zvyknout zadek. Z asfaltu uhýbáme na modrou směr chata pod Ostrým vrchom. Těšíme se na halušky, či jinou dobrotu, ale jsme zklamáni všichni. Chata již očividně několik roků nefunguje, tak musíme sáhnout do svých zásob. Aspoň že cesta je fajn a nemůže nás zastavit ani Katčino velmi tvrdě naražené rameno. Je to holka statečná a tak po pár minutách oddychu a několika brufenech pokračujeme dál. Dalším vrcholem dnešního dne budiž chata pod Inovcom. Ale abychom se dočkali něčeho k snědku, musíme si to zasloužit. Snažím se vlastně zapomenout, že před pár lety zde byl bufet, který tragicky nestíhal, když si tu hnusnou klobásku chtěli objednat více jak dva lidi zároveň. Ale pryč jsou ta léta a po několika prudkých, dlouhých, ale pěkných kilometrech usedáme na zahrádce téměř nového občerstvovadla. Jak příjemné, jak chutné, jak čisté. Paráda. Není kam spěchat. Všichni to potřebujeme.

Čeká nás ještě výjezd na Inovec a pak již jen skoro pořád dolů a dolů na Zelenou vodu. Sjezd do Selce je opět jeden z těch výživných. Teleskopická sedlovka je v permanenci a 140 mm vpředu i vzadu se má co činit. Přejezd do Kálnice je již jen malou třešničkou na našem bajkovém dortu. Večer uléháme za poslechu live jazzu u Zelené vody a těšíme na závěrečný den.

bbhbckcntr_065.jpg

Ranní koupačka a snídaně v kempové „sámošce“ nás staví do pozoru a jsem plni optimismu zdolat Velkou Javořinu a vrátit se do naší vlasti. Sil a času máme již jen omezené množství, tak volíme asfaltový výjezd. Cesta to není špatná, ale silničky by si to užily více. Ve vedrech, která tou dobou panují, do nás vychlazené žejdlíky na Holubyho chatě jen zasyčí; k tomu nezbytné halušky a pak již jen poslední výškové metry. Přivítání naší malé české země bylo velkolepé. Hraniční cesta je fajnová! Vyškrabáváme poslední zbytky energie a vychutnáváme si každý metr tohoto trailu. Opouštět terén se nám totiž i přes naši únavu nechce. Ale rodiny a práce volají, a tak ve Velké nad Veličkou sedáme na vlak a míříme každý jiným směrem.

Tak zase příště, hobíci. Jo a díky! 

PS: jiný pohled si můžete přečíst na http://www.l-j.cz/slovakia2013/

 

 

Náhledy fotografií ze složky Slovenské backcountry 2013