Jdi na obsah Jdi na menu

7. Grimming BIKE Marathon, Bad Mitterndorf

8. 6. 2003

Milek, 23/06/03: Podrobný zápis z Rakouska

7. Grimming BIKE Marathon,  Bad Mitterndorf

pátek 6.6.2003
Z Brna jsme odjeli hned po ránu v 7,30 hod. přes Znojmo, Tulln, po A1 a přes Liezen do Bad Mitterndorfu. Tam jsme dorazili ve 13,30 hod. Ubytování jsme si našli v katalogu informačního střediska. Celkem bez problémů jsme se ubytovali v Gästehaus Ezelsdorfer, jak jsme později zjistili, tak na strategicky velmi výhodném místě. Do centra to bylo skutečně jen 5 minut chůze a na start závodu 350 m !!!
Ihned po ubytování jsme se převlékli do pracovního a vyrazili se seznámit s okolím. Údolím říčky Salza jsme vystoupali pár metrů a začali nasávat afmosferu Alpských panoramat. Potkáváme první krávy a nedočkavě začínáme plnit digitální foťáky momentkami našich biků s alpskými scenériemi, ke kterým samozřejmě náleží již vzpomínané krávy. Bohužel na nás padají také první kapky deště, který naštěstí nemá dlouhého trvání, ale zrazuje nás z úmyslu vzdálit se dále od našeho dočasného působiště. Takže jsme si důkladně projeli a následně prošli městečko Bad Mitterndorf, objevili koupaliště s tobogánem, prošli hřbitovem, viděli zahrádky poseté našimi příhraničními trpaslíky, ale hlavně našli Grimmimghalle - místo startu našeho maratonu. Viděli jsme jedno auto naložené věcmi, připomínajícími pořádání nějaké sportovní akce, ale to bylo jediné, co naznačovalo, že se v Mittendorfu už pozítří jede mistrovství Rakouska na horských kolech !! Žádný poutač, žádný plakát, prostě nic !!

sobota 7.6.2003
Hned po snídani vyrážíme na kolo. Chceme se trošku šetřit před zítřejším maratonem a tak volíme trasu směr jezera v blízkém okolí. Počasí nevypadá nic moc, je to na krátký rukáv, ale podvlíkací trička si bereme oba dva. Vydáváme se přes Kainisch k Ödensee, dále přes Bad Aussee k Altausseer See, přes Obertressen ke Grundlsee a přes Gössl k Toplitzsee. Vše po zpevněných asfaltových cestách. Pouze při návratu kolem Grundelsee se vydáváme po turistické cestě, vyložený zákaz jízdy na kole zde nebyl, přesto jediné dámy se psem, které jsme potkali, si neodpustili poznámku o tom, že to není Radweg. Cedule s označením Kein Radweg nebo značky zákaz vjezdu s dodatkovou tabulkou „Platí také pro cyklisty“ tady vidí člověk na většině pro nás krásných bikových cest. Při návratu jsem po zvlněné alpské krajině začal pociťovat únavu v nohách. A to zítra máme jet maraton. Ono z toho našeho pojíždění bylo nakonec 70 km. Celý den bylo krásně, teplota přes 25 stupňů.
Hned po 17 hodině jsme se vydali směr Grimminghalle, kde začala prezentace na zítřejší maraton. Už se dalo tušit, že se něco děje. Nechtěli jsme být mezi prvními, ale než jsme k hale dorazili, už tam bylo živo jako uprostřed konání velké akce. Prezentace proběhla vcelku rychle a hladce. Trošku jsme měli obavu z placení startovného (32 EUR), aby od nás natahali zvýšené startovné, ale vše proběhlo O.K. Jenom nás trošku zarazil větší rozměr čipu (s výší zálohy 40 EUR a půjčovným 5 EUR jsme se seznámili už z propozic). Pokud byste se ptali, co bylo v balíčku se startovním číslem, tak kromě reklamních papírů 1 sáček sprchového šamponu a malinový ICE TEA. Trať byla vyznačena na obrovské ortofotomapě. S volbou tratě už nebyl žádný problém. Jednoznačně jsme volili mistrovskou CLASSIC 71 km s převýšením 2 300m. K výběru byla ještě SMALL 39 km / 1300 výškových metrů a nově FUN 24 km / 400 m.
V přiloženém časopise nalézáme v termínové listině o Grimming Marathonu : „Kulm volá! Kde obvykle Hannawald a spol skáčí, můžete nyní vyjet na kole. Závod je současně mistrovství Rakouska! Jedinečné je stoupání na skokanský můstek na Kulm: 23% stoupání, stovky diváků“.
Máme se zítra na co těšit.

neděle 8.6.2003
Je to tady! Počasí nám přeje. Je krásně, sice dost vedro, ale lepší než déšť nebo zima. Snídáme v klidu spolu s jedním mladíkem, který měl ve stejném penzionu objednán nocleh. Ptáme se, zda již závod jel, chceme získat nějaké informace, ale bohužel - jede taky poprvé.
 Start – víme, že se startuje v několika vlnách. Startují obě trati (39 km i 71 km) společně. Vlny jsou označeny jako Zona 1, Zona 2 a Zona 3. Do jednotlivých zón se řadíme sami podle toho, kdo na jaký čas se cítí. Těmi jsou totiž jednotlivé Zony vymezeny. Zvažujeme zda třetí či druhou, nakonec se řadíme úplně na konec. Jak jsme po čase zjistili, byla to Zona 2, za nás pak přišlo ještě několik bikerů a několik jich vytvořilo Zonu 3. Později na trati se ukázalo, že naše volba byla správná. Potěšilo nás, že značky našich kol - AUTHOR a DURATEC byly asi jedinými ve startovním poli. Hledali jsme spolubojovníky, kteří by mohli odpovídat naší výkonnosti, ale moc jich tam nebylo. První vlna (zřejmě mistrovská) odstartovala přesně v 10,00 hod., druhá v 10,05 a my jsme vyrazili v 10,10 hod. Nutno poznamenat, že jsme se s Danem domluvili, že závod absolvujeme společně. Potěšil nás zájem a povzbuzování lidí. Projeli jsme Bad Mitterndorf a už v první pravoúhlé zatáčce byl menší konflikt, když na mě spadlo kolo nešťastníka, který přímo přede mnou letěl přes řidítka - na rovině :o). To je tak, když si někdo pořídí kolo s kotoučovkama a neumí brzdit.
Hned po prvních pár kilometrech je před námi první stoupání. Na 6 km kilometrech překonáváme asi 550m výškových metrů. Jede se nám vcelku v pohodě, povrch je tvrdý, místy asfalt, převody ještě nejsou nejlehčí, „kašpárek“ nás teprve čeká. Po několika stovkách metrech prvního sjezdu - Downhill Tauplitz, vidím nehybného bikera, jak z něj čučí hadičky a lékaři drží kapačku. Dan si všiml na lesní cestě helikoptéry - no jak ta tam přistála mezi těmi stromy, to netušíme. Tento pohled nás trošku ve sjezdu přibrzdil, ale ve zdraví jsme ho zvládli. Projeli jsme velmi rychle ve sjezdu Tauplitz, mířili k první občerstvovačce na 14. km. Ta byla trošku chudší, než jsme zvyklí z našich akcí, ale říkali jsme si, je to začátek, třeba se to zlepší. Na 15. km nás očekával Kulm - výjezd vedle skokanského můstku. Skutečně tady byla hromada diváků, stoupání hrozné, předsevzetí vyjet ty vrstevnice u všech stejné. Dan v „pohodě“, já s menší komplikací, kdy jeden snaživec mě chtěl předjet, což se mu povedlo, ale tak ho to vyčerpalo, že přede mnou opustil kolo - nedobrovolně. Já musel zastavit a rozjet se pak bylo taky dost zajímavé, ale vyjeli jsme. Poté následovalo pokračování stoupáním do úbočí hory Grimming, na kterou jsme nábožně koukali po dobu celého našeho pobytu. Do 35. km jsme potom ještě absolvovali jedno společné stoupání a jeden skutečný sjezdík, který někteří zbaběle scházeli pěšky. Jedna z mála bikových příležitostí a oni si ji nechají ujít. Trať totiž z drtivé části vedla po zpevněných šotolinových cestách, na přejezdech asfalt, terénu - jak ho známe z Helfštýna - moc nebylo.
Na druhé občerstvovačce jsme měli čas okouknout spolubojovníky a poznávali jsme bikery, kteří stáli okolo nás na startu. Moc jsme si jich ale neužili, protože většina z nich zvolila krátkou trať.
Po rozdělení tratí jsme už moc bikerů neviděli. Po třetí občerstvovačce, která byla stejně vybavená jako ta první, to je kromě pití jen banány, pomeranče, müsli tyčinky a nějaký suchý perník, který jsem musel vyplivnout, následovala opět jedna z mála technických pasáží. Ale po ní jsme uviděli dost hrozivou ceduli STOUPÁNÍ 7 KM. Převýšení jsme věděli, že je 600 m. To by tak nevadilo, jak to co nás čekalo potom. Překvapivě další stoupání, i když ne tak prudké, ale člověk se nachystá na 7 km a pak je z toho 10 !!! Co to pak dělá s psychikou?!. Ale zvládli jsme i to. Sice nuda - převod „kašpárek“ a jedeš jak magor hodinu do kopce. Ale ten sjezd potom je za odměnu.
Na poslední občerstvovačce Danovi dochází v kejmlíku ionťák. S ochotou dostává od pořadatelů naplněný bidon a vyrážíme do posledního stoupání. Potěšeni zdoláním nejdelšího a největšího převýšení s optimismem hledíme na poslední kilometry do kopce. Cedule 10 km do cíle nás v tom podpoří. Ale ejhle, před námi taková stěna, že nás to dokonce donutí na chvilku slézt z kola a chvilku tlačit. Ale všichni, kteří jsou v této době ještě na trati jsou na tom podobně. Po zdolání posledního stoupání se vydáváme úprkem po známých cestách do cíle. Ještě jsme stačili dokonce některé bikery předjet. Je vidět, že ještě nějaké ty zbytky sil zůstali a že nás ta převýšení nezničila do mrtě. Přestože jsme pádili jak to šlo, tak jsme věděli, že náš tajný cíl – dojet pod 5 hodin, se nesplní. Nakonec nám k tomu chybělo něco málo přes 3 minuty. Ale po dlouhé době jsem si užíval i krásy kolem sebe a občas si vychutnával panoramata pohoří či pohledy z těch pracně vystoupaných výškových metrů do údolí pod námi.
Bezprostředně po závodě jsme pocítili neúčast Lenky a Lucky. Ty informace kde, co, jak, první vyprošťovací pivo, to vše chybělo. První se k nám přihnal důchodce a štípačkama nám uvolňoval číslo. Už jsem se bál, že mi ho chce vzít, ale byl to jenom štípač. Hledali jsme trochu vychlazeného nápoje, trochu stínu, kam si sednout, výdej jídla. Na lísteček jsme dostali těstoviny, podle Dana nic moc, ale já měl takový hlad, že nic nezbylo. Pivo žádný, tak alespoň ionťáky. Čipy jsme vrátili v pohodě, ale problém byl s pamětním tričkem. To dávali proti startovnímu číslu. A to já jsem nechtěl dát, neboť by chybělo v mé sbírce. Nakonec máme číslo i tričko. Rychle jsme opustili prostor cíle, vydali se 350 m k našemu ubytování, vysprchovali se, napili gambáče a rychle se vraceli do centra dění. Ale tam už byl klid jak v hrobě. Všichni zmizeli rychleji než by se dalo očekávat. Něco v našich poměrech neobvyklého. Tak jsme se taky urychleně přesunuli na místní koupaliště, kam jsme měli jako účastníci maratonu vstup volný. Tam by bylo zakončení dne příjemné, ale netočili pivo. Dovedete si to představit u nás? Vedro, koupání a jedině vlažný lahváč. Po hodině jsme opustili i tuto radost a vydali se do restaurace na zaslouženou večeři – pfeffersteak. Kupodivu byla restaurace úplně plná. Pak jsme se od domácích dozvěděli, že v tento den se slaví Vatertag, takže fotři vytáhli svoje polovičky a děti na slavnostní večeři. To taky vysvětlilo ten výskyt lederhóznů a klobouků se štětkama.
Když bychom měli zhodnotit právě absolvovaný maraton a podělit se s vámi o porovnání tak :
· lidi okolo tratě byli stejně fajn jako u nás, fandili, kdo mohl vytáhl postřikovač a pouštěl vodu
· značení trati a obsazení na důležitých místech lidmi taky výborné, hodně se do organizace zapojili dobrovolní hasiči
· ochota pořadatelů na občerstvovačkách bezvadná
· připravit trať, aby místní hospodáři měli krávy mimo trať, aby všechny zábrany byly pootvírané –museli si zobnout
· na trati a v cíli byl fotograf, takže 3 dny po závodě jsme na netu (po zadání startovního čísla) s Danem našli každý 4 svoje fotografie s možností nechat si obratem poslat diplom s časem a umístěním ve formátu pdf (to se po zadání startovního čísla doplnilo samo)
· takže jediné, co bychom Rakušákům doporučili, bylo bohatší vybavení na občerstvovačkách.
Večer odjížděli domácí na návštěvu, ale nelenili, zastavili, vystoupili a vyptávali se jak jsme to zvládli, že syn se taky podílel na organizaci (u zdravotníků). Asi závodem žilo celé městečko, i když na té propagaci to vidět nebylo.

pondělí 9.6.2003
Dnes víme, že si na kolo nesedneme. Tak jsme sedli do auta a jeli se podívat po trati, udělat si nějaké fotky. Hodně bitů jsme samozřejmě zaplnili u skokanského můstku Kulm. Pěkný pohled, obzvlášť při představě, že už tento kopec máme za sebou.
Kromě prohlídky tratě jsme ještě zajeli do krásného městečka Hallstatt na břehu jezera Hallstätter See. Všem doporučujeme návštěvu tohoto místa.

úterý 10.6.2003
Počasí nám pořád přeje, už se těšíme na kolo. Máme 2 varianty - kopce nebo menší kopce. Nakonec vyhrály kopce, takže jsme se vydali po trase Alpentour č. z Bad Mitterndorfu směr Ramsau. Při cestě na Viehbergalm jsme museli překonat převýšení 700m, ze 760 m do 1460 m. Ale stálo to za to. Ty pohledy, které se nám cestou otevíraly, budou na dlouhou dobu vryté do paměti a určitě z nich budeme dlouho čerpat energii. Krásné pohledy na Dachstein a jeho ledovce, zelená údolí, pestrou květenu. Další bomba byla takřka bezstarostná možnost doplňování vynikající , vychlazené alpské vody do bidonů. Odměnou za naše stoupání byl sjezd do Gröbmingu. Sjíždět kolem skal byla paráda a závěrečný úsek, byť po asfaltu a s doporučením sesednutí s kola a jeho vedením, jsme si náležitě vychutnali. Při zpáteční cestě jsme projížděli kolem Salzastausee. Dan neodolal pokušení čisté a prý teplé vody, pěkného počasí a možnosti ochlazení těla a hópnul nakonec do přehrady.

středa 11.6.2003
Už se opakuji, ale počasí je zase perfektní. Proto před odjezdem ještě vyrážíme na druhou stranu Alpentour č.2, přejíždíme Tauplitz a stoupáme, abychom ještě jednou pohlédli z výšky na Grimming a do dáli pokynuli Dachsteinu. U posledního jezera našeho pobytu Spechtensee otáčíme biky, jedeme se osprchovat a ve 13,00 hod. pomalu vyrážíme za našimi děvčaty do Brna.
Těžko bych hledal nějaký závěr, který by správně vystihl těch šest vyjímečných dní. Vše by dostalo visačku SUPER. A každému fandovi do širokých plášťů bych ze srdce přál takové zážitky při bikování, umocněné ještě krásným slunečným počasím.
Úplně na závěr děkuji Danovi za to, že mi svou účastí, pomocí a vhodným přesvědčováním při volbě délky tratě pomohl zrealizovat můj životní bikový sen, absolvovat MTB maraton v krásném prostředí Alp, navíc v letošním roce na trati Mistrovství Rakouska.

 

Náhledy fotografií ze složky 7. Grimming BIKE Marathon

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář