Jdi na obsah Jdi na menu

Merida Bike Tour 2004 /Jirka/

30. 9. 2004

…tak nakonec jsme jeli jen tu krátkou…

Vzhledem k tomu, že to byl můj první závod kariéry bikového hobíka, když pominu triatlon „rezavý mužíček“ v půlce června, tak jsem byl plný očekávání, nervozity, možná strachu, nejistoty,…

S ohledem na fakt, že jsem měl před závodem najeto něco kolem 1300 km a že jsem dva týdny ze tří před startem strávil ve Francii, kde jsem jedl, pil víno, spal a odpočíval, bylo zřejmé, že můj výkon nebude nějak slavný. Navíc po návratu z Francie jsem nebyl úplně fit a najel jsem asi jen 20 km kolem domu. Nicméně jsem se nebál vlka nic a vůbec jsem neuvažoval nad tím že bych na startu měl chybět.

Jako správně naladěný nováček, a nejen on, jsem den předcházející dnu „D“ svého miláčka (myslím bajk, ne přítelkyni) dal do pucu. Vše jsem řádně očistil, umyl, odmastil, namazal, povolil, dotáhl,… a když jsem vytahoval i osy, tak jsem si říkal: „to neděláš dobře s tou demontáží, to se ti může vymstít,…“ Musím se totiž přiznat, že stále trpím nějakou schízou, že něco zanedbám a cestou se mi bajk rozpadne. Naštěstí jsem asi nic nezanedbal. Kolo bylo tak čisté, že jste na něm mohli jezdit i ve fabrice na sterilní obvazy. Ano, i pneumatiky jsem vydrhl! Málem jsem neusnul, pořád jsem myslel na to jestli mám opravdu vše. To máte duše, pití, rukavice, ponožky, klimatex, dres, tretry, pumpičku, montpáky, karbošneky, čokoládu, tyčinky, brýle, helmu. Pak ručník, mobil, přihlášku, peníze na čip, peníze na pozávodní pivo a langoš (ty jsou tam fakt super), kejmlík,…

Ráno před startem bylo slunečné, možná trošku chladnější, ale jinak den stvořený na závod. Ráno mě vyzvedl Dan před domem, přidělali jsme kolo, nabalili moje zavazadla, a tradá směr Jedas. Pro ty co ani netuší, jak se dá sbalit na závod, musím upozornit, že jsem se sbalil do cestovní tašky s kolečky a vytahovacím vodítkem – jak na letišti:-) Takže jsem si vyslechl nemístné poznámky jak od Milka, tak od Dana. Ale co kdybych něco zapomněl? Pak by to bylo horší.

Po příjezdu do kempu nás překvapili vybíráním na parkovné. Kdyby započítali parkovné do startovného, tak by asi udělali mnohem líp, nejspíš by to míň zdržovalo. Takže příště všichni drobný po ruce!

Registrace a vydávání probíhalo téměř bez problémů, teda alespoň já jsem žádný problém nezaregistroval. Každý vyfasoval igelitku s užitečnými blbinkami od startovního čísla, přes tyčinky, po slíbenou pláštěnku na kolo. Popisovat ji asi nebudu, jen se zmíním, že nás ani moc nepřekvapila.

Na start jsme se dostavili asi 15 minut, pře výstřelem, ale první jsme rozhodně nebyli. Už tam čekalo asi 50 nadšenců spolu s těmi co si brousili zuby na přední místa. Kromě ostřílených závodníků zde byli samozřejmě i místní nadšenci, kteří se namíchali do startovního pole, no a taky reklama na místní pizzerii spolu se závodníky, které mi vzhledem k mému výkonu nepřísluší ani hodnotit.

Start proběhl v pohodě a jupíí na výlet. Člověk by řekl, že se pole trošku cestou z Jedovnic do kopce protrhá, ale ono ne! Trošku u Kotvrdovic, u Senetářova už to bylo lepší. Hlavně ve sjezdu bylo dost jezdců, co radši přibrzdili, než by riskovali pád. Ale to, bohužel, nepokračovalo u vjezdu do lesa. Tam se vytvořil pěkný špunt, kde bylo slyšet jen klapání treter,… Stejný šramot bylo slyšet asi po 500m kvůli bahnu, každej na to žaludek prostě nemá:-) Při sjezdu k Jedovnickému potoku jsme měli možnost potkat několik houbařů, kterým se bajkerské dovádění moc nelíbilo kvůli prach,… To docela chápu, oči z toho prachu mě dost pálily, ale některé poznámky si zasloužili ránu pumpičkou.

Další problémovější úsek byl u sjezdu k první občerstvovačce, před kterou se vytvořila slušná frontička, a ta rychlost kterou se tam jelo, rozhodně bezpečná nebyla. A ty co to na první občerstvovačce přehnali, čekal problém v podobě výšlapu k Březové lávce.

Dalším zajímavým místem byla asi Bukovinka – tam byla další občerstvovačka:-) Pak už jsem byl v takovém stavu, že jsem jen jel, jel a jel, tedy pokud jsem se neprotahoval, páč mně pěkně tuhly záda a docela to bolelo. No a díky tomu jsem ztratil dost času i míst na cílové listině.

Nicméně po výjezdu z lesa do finální rovinky jsem si říkal, že musím aspoň ještě jednoho jezdce předjet. Tak jsem je udělal rovnou dva! Do cíle jsem přijel nadšen a s vědomím, že jsem to zvládl bez pádu, bez defektu a jakýchkoliv větších problémů. Stejně dojeli Dan s Milkem, ale ti asi padesát minut přede mnou.

V cíli bylo docela dost lidí, ale nikdo na mě nečekal, snad příště:-(

Takže nakonec takové resumé:

- Meridu považuji za takovou podzimní klasiku, asi ničím výrazným nepřekvapí a z pohledu nováčka bych řek, že nejde o nějak zvlášť těžký závod, prostě do kopce, z kopce, cestou necestou, po suchu, po blatě,…

- organizace z mého pohledu dobrá, osobně jsem neměl žádný problém, dobré značení, v nebezpečných úsecích byli človíčci ve výrazných Merida tričkách, občerstvení akorát,…

Závod doporučuji, člověk přijde na jiné myšlenky, a po vysedávání v kanceláři příjemný relax. A určitě to nebyl poslední závod, pokud tedy bude čas a hlavně zdraví:-)

Dan: A já bych k tomu snad ještě napsal, že jedinou, ale zato obrovskou katastrofou byl nedostatek stlačeného vzduchu na pivo, takže asi tři hodiny po závodě pořád ještě nebylo :-((( Jinak to bylo všechno ok.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář