Jdi na obsah Jdi na menu

Přes 3 vrchy Vysočiny

17. 7. 2004

Přes 3 vrchy Vysočiny 3. ročník

18/07/04, Dan: Javořice, Čeřínek, Křemešník – toť ty tři vrchy skryté v názvu tohoto maratonu. Jeli jsme ho už potřetí, takže skoro patříme k inventáři. A opět jsme se těšili na domácí atmosféru, která tu panuje. Hlavní postavou byl, je a bude pan Pepa Frey, který to má vše pod palcem a kterému patří za vše dík.
Ale ať nepředbíhám. Na Vysočinu jsme přijeli už ve čtvrtek, to abychom se aklimatizovali. Na chaloupce byla taková zima, že jsme nelenili a místo krátké projížďky jsme zatopili. Dobře, tak pojedu ráno! Jenže ráno horší večera, mlha na dvacet metrů, déšť a 13°C . Ach jo! Naštěstí se to kolem oběda protrhalo a trať začala vysychat. Nakonec jsme startovali v „příjemných“ 30 stupních.
Nechci se vymlouvat na špatné počasí v týdnech před závodem, ale cítil jsem, že mi nějaké najeté kiláky chybí, takže jsem se v klidu zařadil na konec startovního pole. Nakonec přeci mám psát reportáž, tak ať vím, jak to vypadá i vzadu. Nevím, kolik přesně bylo startujících, ale v obou kategoriích ( 55 a 80 km ) prý necelých 600. Na trať nás vyslal výstřel přímo od pana starosty a už se frčelo. Piánko, pohoda, všichni jsme věděli, co nás čeká. Loňský čas stejně nepřekonám, takže si to aspoň vychutnávám. Trať je změněna z 15% a ku prospěchu. Ubylo asfaltu, jede se víc polem, loukou, lesy. Po předcházejících vydatných deštích, je všude dost bláta a kaluží. Na šestém kilometru nás čekal největší brod celého závodu a za ním blátivé pole, které prověřilo připravenost našich kol. Naštěstí nám přihlížející skautíci radili, kudy projet. Je fakt, že na trati nebylo tolik diváků, jako v minulých ročnících, ale i tak zůstala atmosféra domácího závodu zachována. Těch pár nás mohutně povzbuzovalo v zajímavějších pasážích: výstup (o výjezdu se opravdu nedá mluvit) na Javořici, sjezd z ní po nádherné šotolinové cestě, kde jsme skákali přes jinou křižující cestu - 66 km na tachometru (to byl adrenalin!!), výjezd sjezdovky na Čeřínek (LETOS JSEM TO OPRAVDU VYJEL!!!) a následný sjezd, kde jsme se modlil, abych nechytl defekt. Celou dobu jsem si moc pochvaloval nového bika a zvláště pak kotoučovky a zamykatelnou vidlu – ta mi v kopcích hodně pomohla.
Závod měl poměrně rychlé tempo. Na 45. kiláku, kde se oddělovala krátká trať, jsem měl průměr lehce přes 21 km/hod . Ještě na Čeřínku, to bylo přes dvacet. Pak už ale síly docházely a začínal boj se sebou samým. Výjezdem na Čeřínek naše trápení nekončilo. Jelo se zvlněným terénem a pomalu jsme se blížili ke Křemešníku. Čím blíž, tím jasněji jsem si vybavoval, co nás ještě čeká. Příští rok asi pojedu krátkou!!! Nohy se už motaly tak nějak setrvačností. Nahoru se nějak každý vydrápal, po sjezdovce sjel, ale vyšlápnout to ještě jednou nahoru … to už si pořadatel mohl skoro odpustit. Ale byl to maraton, tak to k tomu patřilo. A pak už jen široké asfaltové a šotolinové cesty, 10 kiláků dupání do cíle, z toho tři poslední byly z kopce kaštanovou alejí přímo do Cerekve. Dupal jsme, co jsem mohl, dokonce jsem dotáhl ty dva přede mnou, ale stejně mi to na pásce nandali. Čas byl o půl hodinky horší než vloni, ale jsem spokojený. Bylo to trochu těžší, bylo bláto a docela vedro, takže spokojenost.
V cíli nás čekala tombola, vyhlášení výsledků, pivko, párek, pohoda. Musím pořadatele pochválit, protože se úroveň závodu opravdu zvedá rok od roku a přitom domácí atmosféra zůstává zachována. Letos přibyly sprchy, mytí kol a podobné zázemí. Úroveň občerstvovaček byla ucházející. Výběr sice nebyl největší, ale tak rychlý závod lze objet i na banány, tyčinky a jonťák. Možná pro příště by ty banány mohly být aspoň na každé.
V průběhu závodu byl pro náš doprovod připraven zajímavý program: vystoupení místních mažoretek, skupiny rock´n´rollu, aerobiku a hlavně závody dětí a juniorů, takže se nikdo nenudil.

 

Náhledy fotografií ze složky Přes 3 vrchy Vysočiny 2004

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář