Jdi na obsah Jdi na menu

Author Šela Marathon

7. 5. 2005

Naše psychika byla před závodem trochu rozpolcená. Ani jsme snad neměli obavy, že bychom závod nedali – byť pro Jirku to byl první „velký“ závod, ale spíše nás strašilo počasí. Ale vše se v dobré obrátilo – opravdu jen strašilo!
Ráno na Helfštýně bylo sice jen lehce nad nulou, takže do závodu jsme vyráželi všichni náležitě oblečení společně s tisícovkou spolubojovníků. Na trati nás čekalo několik drobných změn, které se aspoň u mne setkali s pochvalným mručením. Hned na začátku se vynechal „oblíbený“ průjezd lomem (už ho odtěžili natolik, že je neprůjezdný) a jelo se o kousek dál po zpevněných cestách. V prvním kopci se sice malý špunt utvořil, ale nic strašného, protože se pořád pomalu jelo. Zde jsme zahlédnul Milka, jak ho potkaly drobné technické potíže, se kterými pak ztratil deset minut na první servisní stanici. Prostě to chtělo trochu doladit šaltrování. Obávaným místem největších špuntů se mi podařilo projet ještě včas, takže jsem nikde nestál a vše projel. Helfštýn jsem projížděl z naší trojice jako první, Milek po deseti minutách a Jirka hned za ním. Toto pořadí nám vydrželo až do cíle.
Další změnou na trati bylo vynechání části serpentýn nad Teplicemi, které byly nahrazeny delším rovným blátivým sjezdem – naštěstí „jetelným“. Já osobně jsem měl nejhorší obavy z rovinky přes pole za Rybářema, kde jsem očekával bláto a protivítr, ale naštěstí vše bylo vyschlé a dalo se jet ve svižném tempu. Za Milenovem, na 50. km, mne potkala první malé krize. Spíše se jednalo o psychickou záležitost, ale i tak jsme měl v následujícím kopci záporné skóre (prostě mě jich předjelo víc než já jich). Naštěstí mi to dlouho nevydrželo a frčel jsem dál.
Snad po celou dobu závodu jsem se musel dost hlídat, abych nejel moc rychle, abych si šetřil síly na závěrečný výšlap. Nechtěl jsme dopadnout jako hubkař loni, že jsem pod kopec dotáhnul balík, který mi pak vzápětí ujel. V této pohodě jsem dojel pod peklo, které jsem vyjel za 16 minut a s velmi kladným skóre. Po projetí občerstvovačky ve Slavkově spadlo z nebe pár kapek. Ale nic strašného a navíc sil bylo dost, do cíle „kousek“, takže vše v pohodě. A tady byla další změna, ze které jsem měl strach, ale byla k dobru. Pořadatel zrušil úsek po šotolině podél dálnice a jelo se déle po úbočí kopce a pak kousek po asfaltu. Takže jsme si mohli dost odpočinout a nabrat síly na závěrečný spurt. Ovšem závěrečné stoupání je fakt zákeřné, takže to žádný moc finiš nebyl. Prostě jsme se jako každý rok s vypětím všech sil vykodrcal na hrad a odpadl. Teprve po podání první pomoci – pivo a guláš, jsem začal trochu fungovat. Pár minut po mně dojel Milek téměř následován Jirkou.
Milka trochu zdržely technické problémy – nové kolo si teprve zvykalo na maratónskou zátěž a Jirku jeho problémy s technikou jízdy. Ale cíl jsme viděli všichni živý a zdraví a spokojení z dobře absolvovaného závodu.


Dan, 27.7.2005

 

Náhledy fotografií ze složky Author Šela Marathon 2005

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pepa - nadpis

8. 3. 2013 16:34

Ahoj, nasel jsemm na netu super stranky s automaty zdarma a jeste ke vsemu pekne sexy babou tam :D mrknete na www.ZdarmaAutomaty.cz a zahrajte si :)

Sandra - nadpis

25. 2. 2013 14:17

Ahoj, letos koluje po internetu a mezi lidma nová forma přivýdělku, ideální na zimu, když je večer hodinka dvě času :) Sama si takto vydělávám už od ledna a fakt mě to nadchlo! Miliony z toho sice nejsou, ale dokud to jde, tak se mi hodí každá snadno vydělaná kacka :) Kdyžtak mrkněte na www.Cervena-Cerna.cz