Jdi na obsah Jdi na menu

Bikemarathon Drásal

2. 7. 2005

ObrazekRáno jsme nandávali kola na auto v dešti, vystupovali v Holešově v dešti, řadili se na start v dešti, startovali v dešti a projížděli prvních pár kilometrů v dešti. Fakticky takovou depku jsme v životě nezažil. Již na startu bylo poznat, že „nás“ je podstatně méně než předloni. Za vydatného deště v 7,45 – start. Kruhový objezd bez problémů, přichází první zatáčka. Koukám před sebe, protože čekám, že to někomu ujede. Sice neujelo, zato Milek byl těsně před inzultací nějakým „hodným“ bikerem. Stoupáme okolo Žopů, sjíždíme z asfaltu a už to začíná. Lepivé jemňoučké blatíčko všude kam se podíváš. Těžko říct, co bylo lepší obout – jestli drapáky nebo jemný vzorek. Stejně asi nic nepomáhá. Stoupání, které bychom za sucha všichni prolétli, jsme dupali ze všech sil. Bylo to nekonečné. Na vrcholu, kdy jsem čekal vytoužený odpočinkový sjezd na Rusavu, čekalo nepříjemné zjištění, že jsme již v mracích. Byť se světlými brýlemi, ale stejně jsme neviděl téměř nic. Sjezd po lesní cestě byl pro mne utrpením. Nějak jsme si netroufal, tak mi Milek za chvilku ujel. Na Rusavě ho dojíždím, když mu nějaký domorodec prolívá vodou přehazovačku. Taky mi to neřadí zrovna nejlépe.
ObrazekZačínáme pomalu stoupat na Hostýn. Všichni mokří, ale již zahřátí. Nejspíše všichni vztekem. Tady poprvé jsme začali uvažovat o tom, jestli to má smysl. Na prvních 12 km jsme měli latu ¾ hodiny oproti předloňsku. Začínal to být boj o přežití a taky s časovým limitem. Těsně pod Hostýnem padlo konečné rozhodnutí – balíme to! Fyzicky jsme na to měli, psychicky bychom se s tím určitě poprali, ale bylo nám líto našich kol. Přeci jen je máme ještě dosti nová, nato abychom je tady tak ničili.
Takže z trasy doprava a po asfaltu dolů. Přijeli jsme zmrzlí jako preclíci a špinaví úplně všude. Oba do naha a do dlouhé teplé sprchy, suchého oblečení a něco na zub. Za chvilku jsme již v lepší náladě vyráželi autem kouknout na trať. Zajeli jsme si na Troják, kde jsme si dali pivko, ujedli něco z našeho předplaceného občerstvení, nafotili a podpořili bojovníky s tratí, co to nevzdali. A že jich bylo málo. Ovšem dostalo se jim náležitého ohodnocení, protože dojížděli ve strašném stavu. Do cíle tou dobou zbývalo ještě 30 km, ale většině to již moc nebrzdilo, nepřehazovalo. O tom jakou vrstvou blata byli pokrytí ani nemluvě. Někteří pro nedostatek náhradních dílů (převážně brzdové destičky a špalíky) museli zabalit takový „kousek“ před cílem. Čekali jsme, že se objeví David K., ale ani vidu ani slechu. Tak jedeme do cíle.
V cíly již začalo vykukovat sluníčko, což bylo moc příjemné. V nás to sice znovu otevřelo otázku, jestli se to nedalo jet. No, určitě dalo, ale ... (viz. výše). Utratili jsme svorně veškeré drásalíky za dobré jídlo a pití, něco málo pokoupili a bez velkého zdržování zpátky. Nebo totiž na co moc koukat. Závodníci jezdili s velkými intervaly.
Druhý den jsme provedli základní údržbu kol. Jaké bylo naše nemilé překvapení, když jsme zjistili, že máme totálně sjeté brzdové desky. Náhradí jsme s sebou na závodě samozřejmě neměli. Nevím, co bychom dělali. Když jsme mluvili se servisákama na Trojáku, tak říkali, že o většinu materiálu přišli již na první zastávce na Tesáku (jen pro upřesnění to je 25 km).
Pobyt jsme si díky nastávajícím svátkům prodloužili až do středy. Počasí se troch umoudřilo, tak se dali i koupat, vyjít na Hostýn, na Jarmark do Chavlčova a několikrát do Bystřice. Původní záměr bydlet na Rusavě nevyšel, ale Lence se podařilo sehnat ubytování v domečku v Bystřici (http://www.sweb.cz/chatarusava) u velice pohodových lidí, s bazénem, krbem a jiným nezbytným komfortem.
Závěrem: startovalo 804 bikerů a bikerek, dojelo 461, první Fojtík dojel 5:12 a poslední (všechna čest) za 12:57. Bylo to drsný, tak přemýšlím, jestli si ještě někdy pojedeme zlepšit reputaci. Jedině, že by nás Jirka vyprovokoval, co vy na to?!

Dan, 16.8.2005

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář