Jdi na obsah Jdi na menu

Na bajku na Grossglockner

8. 8. 2005

Jak se to přihodilo, že jsem vyrazil na Grossglockner-König z Brucku na Fuscher Törl po Grossglockner Hochalpenstrasse – 27 km a 1694 m převýšení.

Už jste určitě od někoho slyšeli, že byl na kole na Grossglockneru. Já samozřejmě taky, ale popravdě jsem si ten zážitek nedokázal dost živě představit. Teď už ho znám.

V roce 1996 jsem vyjel na Praděd 1491m. Je to cesta po asfaltu, stejně jako ta po Grossglocknerstrasse. Jelikož silničku nemám a nikdy (skutečně nikdy) mít nebudu, tak jsem cestu na Praděd absolvoval na svém prvním biku KING FOX s pevnou vidlicí. Po zdolání vrcholu jsem si říkal, že dokud si budu pamatovat pocity, které mě provázeli při stoupání, tak do podobného projektu dlouho nepůjdu. Za tu dobu se ovšem odehrálo mnoho. Vyměnil jsem několikrát bika, začal se víc věnovat přípravě na kole, zúčastnil se mnoha bike maratonů, dokonce MTB mistrovství Rakouska, takže na dlouhá monotónní stoupání jsem si už zvyknul. Po loňských Sudetech jsem si řekl, že končím s dlouhými maratony a budu si užívat jízdy na kole. A protože mám hory rád, tak jsem přivítal informaci Ivo Hanzla, že zvažuje svou účast na nezávodním výjezdu po Hochalpenstrasse, kterou zvládl syn společníka naší firmy (ne moji, ale kde pracuji) Robert Angst i se svou snoubenkou, a tak proč ne my, že! S potěšením jsem tuto zprávu přivítal, jednak z důvodu, jak jsem napsal, že mám hory rád a jednak taky proto, že tady nejednou byl parťák, což není zase tak jednoduché, jak se zdá. Výkonnostně jsme sice každý jinde, ale do kopce prý jede každý podle svých možností, nahoru jede auto s teplým oblečením na sjezd, nahoře se čeká na zbytek v hospodě. Takže představa naprosté pohody. Na firemním vánočním večírku v prosinci 2004 mě Ivo představil Robertovi a vše bylo domluveno. Znám byl i termín, první srpnovou sobotu.

Obrazek

Bikerská sezona se rozběhla naplno, užil jsem si honičku na čas, ale s Danem jsem strávil také pohodové krásné dny při bikování v okolí Lago di Garda. Takže přípravu na Královskou cestu jsem měl poctivou. Jenom Robert se neozýval a tak jsme s Ivošem začali hledat informace na internetu. Tam jsme našli odkaz na stránky Glocknerkoenigu 2005, který se konal 5.června 2005. Stáhli jsme si profil trati a měli hned o čem přemýšlet :-)) Ivoš mi navíc upozornil na možnosti bikování v Leogangu a Saalbachu, kde jezdí 4 lanovky, které vyvezou naše biky na hřebeny a smažou tak naše fyzické rozdíly. A s touto představou tří dnů strávených na našich horalech jsme se vydali ve čtvrtek 4.8.2005 směr Grossglockner. Nutno podotknout, že jsme na netu bedlivě sledovali počasí. Příznivé počasí bylo totiž podmínkou našeho odjezdu z Brna. Těsně před odjezdem se ozval i Robert, což nás potěšilo, ale naše plány to nijak neměnilo.

Nahoře sněží

Ve čtvrtek jsme z Brna vyrazili v 9 hodin směr Zell am See. Cesta proběhla naprosto v pohodě. Počasí nám moc nepřálo, předpovědi na internetových stránkách dávali jasné zprávy, že jedině pátek bude bez deště a tudíž pro nás den D pro zdolání převýšení. S ubytováním jsme si díky velké nabídce v Rakousku velkou hlavu nedělali. V Brucku jsme navštívili Íčko za účelem získání možností ubytování. Potom jsme se přes Fusch vydali k místu Ferleten, kde se vybírá mýtné a kde dle informací z netu mělo být místo, kde si člověk může nechat změřit čas a být oficiálně zaznamenán na listině dosažených výkonů. Zde Ivo potkal známé, mladou dvojici na bikech, která zde trávila snad svatební cestu nebo něco podobného. Auto parkovali zde, vyjeli si nahoru a pak zase zpět. Trošku nás postrašili, protože nám popsali, jak nahoře sněžilo!!!! navíc skoro vodorovně, jaký byl vítr. No, nic optimistického L. Ale jsme tu, abychom cestu zvládli a pokud to nepůjde, tak se nic nestane. Ubytováváme se nakonec v městečku Fusch, takže ráno sedneme na kolo a jsme na trati.

Obrazek

5.8.2005 pátek

Ráno se oblékáme do zcela nových firemních dresů, plníme vaky a bidony a balíme teplé oblečení na sjezd. Určitě bude děsná zima. Na cestu se vydáváme v 800m nad mořem, poměrně svižně, abychom se zahřáli a k Ferletenu, kde se vybírá mýtné a je tam možnost měření času výjezdu po Královské cestě, jedem společně. Zde si děláme fotečku do památníčku a sledujeme cyklisty, kteří se na silničkách či bikách vydávají vzhůru. Toto množství bikerů, taky aut a možnost spojení přes mobil v případě problému nám umožní, že se na cestu vydáváme každý dle svých fyzických a psychických sil. Věděl jsem, že cíl je za nějakých 13 km a musím od tohoto místa ještě zdolat 1283 m výškových metrů. Taky jsem věděl, jak pojedu. Jednoduše na tepovku a nesmím překročit tep 160. Tak se taky stalo a s jedinou přestávkou, kdy mi Ivo poslal zprávu, že je v pohodě a má první zastávku, jsem vyjel za 1 hodinu 48 minut do cíle u Fuschertörl. V naprosté pohodě, s dechem odpovídajícímu trati, průměrnou tepovkou 159, příjemně naladěn, bez jediné krize. Ozval jsem se Ivošovi a zjistil, že mám ještě čas, sílu a hlavně ohromnou chuť si ještě vyjet na Edelweisspitze. Tam to stoupání bylo tvrdší, nakonec jsem se objevil ve výšce 2571 m. Z těch 794 m ve Fusch to dělá nějakých 1777 výškových metrů. Užívám si posledního sluníčka v těchto výškách, sjíždím dolů na parkoviště a očekávám s foťákem v roce Ivoše. A jak tak čekám, tak mě je pěkná kosa, ale fest. Mám oblečené vše, co mám s sebou, převlíknuté podvlíkací tričko, suchý dres s dlouhým rukávem, ale 3-4 stupních se moc nezahřejete. Ani nijak moc nesleduju mobil, protože vím, že Ivoš to dá a taky že ho po chvíli vidím pod sebou. Zbývají mu poslední 2 km, u té cedule už vidíte cíl, kamennou stavbu Fuschertörl. Tak já jsem přidal na frekvenci a poslední část si dal ve vyšší tepovce. To Ivoš měl asi úplně jiné pocity. Ale vyjel a pokořil to Královské stoupání a každému, kdo toto stoupání zvládne, patří absolutorium!!!! Bez velkého tréninku, ale s odhodláním to dát a samozřejmě silnou psychikou, to dokázal. BLAHOPŘEJU. Uděláme zase pár fotek a rychle dolů. Po pár kilometrech zastavujeme, abychom si užili krás velehor a taky zjišťujeme, že teplota stoupá a byť jedeme s kopce, tak začínáme pomalu sundávat slupky oblečení. S pocitem naprosté spokojenosti si užíváme sprchu a já se děsně těším na pfeffersteak. Ten taky je a po večeři se vydáváme se podívat do Brucku, děláme procházku, dáváme apfelstrudl s kávičkou v bikové kavárně s divným vrchním. Poté se jedeme podívat na adresu, kde má nocovat Robert se svou nevěstou, ale dovídáme se, že přijedou až později. Vracíme se zpět a na terase s pocitem blaženosti popíjíme jeden gambáč za druhým a občas to proložíme whiskou, však si to zasloužíme!

Obrazek

6.8.2005 sobota

Probouzíme se a náš první pohled jde na počasí ven. Prší mraky se válí děsně nízko a je mi absolutně jasné, že mě by na kolo dnes nikdo nevyhnal. Robert se svou partou nadšenců má daný čas startu, takže v předpokládanou dobu průjezdu Fuschem stojíme u silnice s dresy Geodisu v ruce a zdravíme 3 nadšence na silničkách, kteří se v tom nečasu vydávají na cestu vzhůru, blázni.

S Ivošem se domlouváme, že nemá smysl zde déle setrvávat a předčasně se loučíme s paní domácí, která nám potvrdila, že počasí lepší skutečně nebude. Navíc Ivoše zítra čekají oslavy, Filip má 5!! Protože je poměrně dost času, jedeme se za neustálého stírání stěračů podívat do Saalbachu. Jak jinak, než do Íčka, pobrat mapy na příští rok. Pak mi ještě Ivoš ukazuje všechny 4 vleky, co berou biky – 2 v Saalbachu a 2 v Hinterglemmu. Končíme u lanovky na Kohlmaiskopf 1794m. No a zrovna vysvitlo sluníčko, odjela lanovka a další jede za ¼ hoďky. No, jsme tu na bikování a tak v té další lanovce už sedíme i s biky. Jenomže už cestou se zadekovalo a rozpršelo, skoro jak na horách. Nahoře postáváme schovaní před deštěm. Všichni, co vyjedou lanovkou nahoru, hned zase jedou dolů a my postáváme a přemýšlíme, zda to zabalit a jet dolů. Nakonec mi to samozřejmě nedá a jedeme dolů na kolech. Mokří projíždíme Saalbach a spěcháme k autu. Převlíknout a jedem domů.

Napsal Milek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář