Jdi na obsah Jdi na menu

Hošek motor bike tour

2. 9. 2006

Již čtyři ročníky tohoto brněnského závodu proběhly bez nás. Zprávy se se o něm šíří ledajaké, tak jsem si řekl, že ho vyzkouším na vlastní kůži. Navíc jsem to pojal jako trénink na "sudety". Jel jsem se zaregistrovat již v pátek a ještě jsem na poslední chvíli přemluvil Jirku, ať se ke mně přidá. Vyfasoval jsem šťastnou třináctku a už se začínal těšit.
Ráno, hned jak jsem Jirku vykopal z postele, si cestou do Mariánského údolí - místo již tradičního startu - příjemně rozjíždím nohy. Potkávám tam strýce Pepu, který již dvakrát stál na bedně a ani letos nechtěl nic ponechat náhodě. Vědom si své fyzičky, v klidu čekáme na povel start na konci startovního pole a vyrážíme. Úvodní kopec okolo restaurace U raka mne ujiťuje, že opravdu nemám kam spěchat. Vím, co mne čeká, mám to tam dost naježděný, tak si to užívám.
Cesta do Hostěnic ubíhá jako nic, však se taky jede převážně po zvlněné široké šotolince, prostě pohoda. První občerstvovačka a uhýbáme z krátké (20 km) na střední (50 km). Tady už se jede hlavně po lesních cestách. Kolo i já si spokojeně broukáme. Někde okolo 20. kilometru je dlouhý rychlý sjezd po makadamu, na kterém dojíždím ke klukovi, který ho na pevném bajku nezvládl a hodně se rozsekal. Kolo nepojízdné, klučina v šoku, co teď? Tak jsme mu vzal kolo a hnal ho před sebou. Kromě rozbitého nosu a klíční kosti mu nic jiného nebylo. Za chvilku nás míjí Jirka a tak rychle jede pro pomoc. Naštestí nejsme daleko od občerstvovačky, tak jsou u nás záchranáři na motorkách během chvilky. Jeden bere kluka, druhý kolo, tak mohu vyrazit dál. Ztráta asi 15 minut. Dojíždím na občerstvení, kde Jirka-samaritán pumpuje nějaké spoluzávodnici kolo. Tak rychle dál!
Tady - v Olšanech - se odpojujeme na dlouhou (75 km). Vypadá to, že jsme široko daleko jediní. První brod a já koukám, že se mi pod vodou topí i řídítka. Proč nejtěžší a nejnáročnější pasáže (dlouhé výjezdy, rychlé technické pasáže přes kořeny) celého závodu jsou v té neodlehlejší části trati?! Jirka bojuje jak lev, ale stejně mu ujíždím. Za chvíli přichází zpráva, že ho osma předního kola vyřadila. Fakt smůla. Za celou dobu "dlouhé" míjím pouze dva bikery. To je děsná depka. Opět dojíždím na občerstvovačku u Olšan. Nevím, co bylo pravdy na zprávách o špatném značení, o slabých občerstvovačkách a tak. Trať byla značená v pohodě (prostě když jedu dlouho sám, tak musím dávat majzla), občerstvení super, organizátoři perfektní.
Projíždím přes Olšany a čeká mne stoupání pod Červený vrch a Kalečník. Asi jsem zvolil dobré tempo, protože to zatím zvládám. Sem tam někoho před sebou uvidím, tak zatnu zuby a dojíždím ho. Ale jsem tak rozjetý, že ho ihned ztrácím a zase jedu sám. V Hostěnicích potkávám hody, nabízenou slivovici s díky odmítám, koláč beru a frčím dál. Tady už to mám za pár, tak šlapu co to dá. Sjíždí se po asfaltu do Mokré-Horákov. Zde mne čeká poslední (skoro) kopec a pak už po vrstevnici na začátek Mariánského údolí. V závěrečném sjezdu do Podolí udělám ještě jednoho bikera na brzdy a už se otáčím směrem k cíli. Tady si na nás fakt oranizátoři smlsli. Ještě jeden závěrečný výšlap (to už se fakt jet nedá) a jsem v cíli.
Bohužel tím závod skoro končí, v cíli již téměř nikdo, vyhlášení již proběhlo. Sedám do auta a frčím pro Jirku, který čeká v Olšanech. Pak si dáváme aspoň pivo a kuře a vyhodnocujeme. Nejlépe je na tom Pepa, který vyplnil prázdné místo na svých stupních vítězů a po předloňském třetím, loňském prvním, letos obsadil druhé místo. To teda smekám klobouk! Já ze 67 dojevších byl na 59. místě (čas 5:10:47,6). Jsem spokojený, unavený a připravený na "sudety".

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jirka - Díky

13. 12. 2006 22:31

Určitě jsem tak učinil již v \"cíli\" závodu, ale ještě jednou děkuji Danovi za odvoz z trati. Sice jsem jel jako doprovod a nakonec to skončilo tak, že jsem potřeboval pomoci já. Ještě, že člověk ví, že na přátele se může spolehnout kdykoli a kdekoli:-) A VO TOM TO JE!