Jdi na obsah Jdi na menu

Ciao Livigno - den pátý (Dan)

25. 2. 2009

ObrazekTento den bych s odstupem času nazval něco jako bajkový orgasmem. Prostě zažít a klidně umřít. Jistě vím, že jsou ještě lepší místa na bajkování a že toho snad trochu zažiji, ale toto byla fakt pecka. Po včerejším odpočinkovém dni padá volba na směr VAL VAGO. Začátek je celým dlouhým LIvignem, tak se pokocháme a rozjedeme nohy.

Piánko vyrážíme. Je opět krásný den (průměrně 25°C), tak jen lehký dres a pohoda jazz. Není kam spěchat, máme na to celý den. Jedeme po krásné cestě podél říčky Spöl vhodné snad pro všechny kolečkové sporty a rybáře (právě probíhají závody v muškaření). V Tresandě (1892 m.n.m.) z cesty odbočujeme a začínáme šotolinou stoupat (v mapách značeno číslem 109 nebo cyklotrasa č. 6). Pár serpentýnek než se dostaneme nad stromy a už se před námi zase otevírají krásná panoramata údolí Vago. Vlevo máme rozkvetlé louky, pod námi příkrá strž, sem tam brod. Dojíždíme k farmě, kde cesta končí a dál už jen pešinka pro horolezce. My jedeme tedy dál, uvidíme jak daleko to ještě půjde. Údolí se pomalu zužuje a už jedeme těšně okolo potoka. Jsme ve výšce 2192 m.n.m. Nedá mi to a zkouším jeho teplotu. Přeci jen potřebuji zchladit zahřátou hlavu z pod helmy a zmznout mi nemá co!

ObrazekOtáčíme a zvažujeme, kam dál. Každý máme jinou představu, tak se rozdělujeme. Milek míří kratší cestou (trasa č. 5) zpět po úbočí Livignoského údolí. A já nad ním pár desítek výškových metrů si uživám nádherného singeltracku (trasy 111 a 115). Kluci z ČEMBA by měli radost. Přesně podle příručky frčím pěšinou zasazenou do příkrého svahu. Cestou míjím asi desítku bajkerů, kteří jsou většinou starší než já, ale nedělají jim problémy ani hodně technické pasáže. Nemůžu se tohoto trailu nabažit. Když po pár kilometrch najíždím na silnici u dolní stanice lanové dráhy na Monte della Neve jsem smutný a "domů" se mi vůbec nechce.

Proto začínám stoupat a stoupat, v Passo D´Eira ubýbám ze silnice a mířím směr Il Mottolino (127). Čeká mne 6,3 kilometrů stoupání. Koukám na sjezdaře, kteří si dávají klopenky a slušné dropy. Na Mottolinu dávám pauzu, nasávám bajkovou atmosféru, zjišťuji ceny za pobyt s bajkováním (škoda, že nejsem sjezdař, tady to fakt nemá chybu). Po krátkém občerstvení s hážu korunou: nahoru nebo dolů. Nahoru!!!

ObrazekCesta už není tak příjemná, šotolina je čím dál hrubší, ale pořád je jetelná. Až to nepůjde, otočím. Ale přece neotočím 500 metrů před vrcholem! Tak se kousnu a posledních pár metrů vytlačím. Nahoře na hoře ... to se ani nedá popsat. Snad fotky mluví za vše. Potkávám se zde s jednou rodinou, se kterou se zdravíme neutrálním "čao" a voni to Češi. Kdo jinej by se drápal do 2785 metrů nad mořem. Prohodíme pár slov a je mi fajn. Vím, že teď už mne to čeká jen dolů a to hodně dlouho. Tak šup do sedla a jedééééém .... To co jsem stoupal hodinu patnáct mi dolů trvá 13 minut.

Dolů to je vždycky bohužel moc rychle a proto v již zmíněném Passa D´Eira (2.210 m.n.m.) měním trasu a objíždím Monte Crapene po dalším singetrialu (133). Místy už to je trochu na hraně, když cesta mizí do potoka tekoucího pár metrů pode mnou. Ale vše dopadá dobře a já lesem sjíždím k přehradě a podél ní už do apartmánu. Rychle se zkultivuji a s Milkem, který si to taky užil, vyrážíme na další z procházek a třeba už konečně najdeme kavárnu s pravým italským Tiramisu.

   Milek  Dan
Vzdálenost  24,89 km  45,4 km
Čas  2:05  5:06
Průměr 11,8 km/hod. 12,1 km/hod.
Nastoupáno 541m 1410 m

 

Náhledy fotografií ze složky Trasy okolo Livigna

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář