Jdi na obsah Jdi na menu

Ciao Livigno, ciao Stelvio - den třetí /Dan/ - aktualizováno

3. 4. 2008

Pohled směrem k BormiuProbouzíme se do příjemného rána. Po vydatné snídani (přeci jen nás dnes čeká náročný den) nakládáme kola do auta a vyrážíme přes Bormio na Passo Stelivo. Je to 55 kilometrů a stoupání z Bormia dává tušit, že se máme na co těšit. Samozřejmě zastavujeme a fotíme. Cestou již míjíme několik silničářů většinou staršího ročníku než jsme my. Všichni pěkně vyšvihaní, opálení, oholení!

Sjezd do ŠvýcarskaJsme nahoře a sem se opět odpoledne musíme vrátit. Byť je teplo, oblékáme rukávy, nákoleníky a prstové rukavice. Čeká nás dlouhý sjezd přes švýcarské Passo di Santa Maria (hranice, 2502 m.n.m.) a Santa Mariu, kde se opět vracíme do Itálie. Ve sjezdu mi praská drát v zadním výpletu. Vzniklá osma není nijak tragická, ale stejně jedu opatrněji. Mezi loukami po státní silnici dojíždíme do Prata (977 m.n.m), kde začíná stoupání. Je přesně jedenáct hodin a 26°C – paráda. Na vzdálenost již máme víc jak půlku za sebou, ale s výškou to tak optimistické není.

První z 48Za Pratem doplňujeme energii, odkládáme, co se dá, a míříme do první zatáčky s číslem 48. Stoupání začíná zvolna, zatím nás šetří. Provoz je decentní. Po pár kilometrech dojíždíme do Gomagia. Je jasné, že nám svačina ani elán nemůže vydržet bez malého povzbuzení. Zastavujeme na malé občerstvení. Lámanou angličtino-němčinou objednáváme pivo a panini mit speck a zjišťujeme, že slovenština by byla dostačující. Holky z obsluhy pochází ze Šaštína a už dva roky tu dělají. Naplnění čerstvě nabytou energií vyrážíme dál. V každé zákrutě číslo – 43, 42, 41, 40, … Jedeme každý svoje tempo kousek od sebe. Kus před půlkou se nám konečně otevře pohled do sedla a my vidíme, co nás ještě čeká. Počasí je suprový.

Jsme v půlce a tam nahoru jedemeČíslo 24 znamená pomyslnou půlku a s ní i malou zajížďku k hotelu. V podstatě šlo jen o to, jet chvíli z kopce. Po krátké kochací zastávce pokračujeme dál. Šlapeme, šlapeme a zase šlapeme. Ve 2400 metrech přichází na Milka malá krize (stejěn potřeboval zastavit kvůli focení), ve 2630 dochází voda a já dojídám a volám o pomoc čtyři kilometry před cílem. Malého povzbuzení se nám dostává od nápisů na asfaltu se jmény Hruška a Padrnos. Zatínáme, co se dá a dorážíme ten zbytek cesty. Je 17:24 seč a 20°C. Máme za sebou 25,2 km stoupání a 1800 výškových metrů za tři hodiny čistého času.

Na vrcholuZe sedla stoupáme ještě o pár metrů výš, tam kde ještě leží sníh a je výhled na celé sedlo (2758 m.n.m.). V informacích se se slečnou velmi těžce domlouváme na vytištění pamětních diplomů. Ani na čtvrtý pokus to není stoprocentní, ale již nemáme sílu to řešit. Dáváme kola do auta, převlíkáme se a jdeme si dát zaslouženého bratwursta se zelím za čtyři. Děláme nezbytnou fotodokumentaci a odjíždíme zpět.

Zasloužená odměna s výhledem zpátkyJeště se ohlížíme, co jsme dnes zvládli a máme z toho moc dobrý pocit. Večer vyrážíme na točené do nejvýše položeného evropského pivovaru a hodnotíme den. Celkem jsme najeli 64,48 km, za 5:04 (prům. 12,7). Zítra nás čeká třetí kritický den, tak bude více odpočinkový.

Trasa dnePohled na trasu z ptačí perspektivy ...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář