Jdi na obsah Jdi na menu

Ciao Livigno, den druhý /Dan/ - aktualizováno

3. 4. 2008

Před prvním stoupánímKoukám po tak dlouhé do našich poznámek a zkouším vyluštit, jak ten den probíhal. Vyrážíme za deset deset, na sobě máme skoro všechno, protože teploměr ukazuje 11°C, ale sluníčko již o sobě dává vědět, tak bude jistě pěkný den. Na rozjetí jedeme po trase P4 k jezeru. Kocháme se prvními výhledy a fantasticky modrou vodou. U Ponte delle Capre děláme první fotky a prohlížíme cíl procházky v třetí kritický den – hospodu. A začínáme stoupat! Jsme v 1818 m.n.m. a moc pozvolně to nezačíná. Ale cesta je krásná, široká, šotolinová, není kam spěchat, tak si vychutnáváme každé šlápnutí. 
Lago AlpisellaVelmi rychle se zahříváme, tak odkládáme vrstvy. Přejíždíme přes malou lávku, kde míjíme pěšáky. Fotíme, dáváme se do řeči, půjčují nám dalekohled a tak poprvé a ne naposledy pozorujeme sviště. Prostě idylka. Ovšem to následující stoupání již tak idylické není. Milkův kompjůtr ukazuje 20% stoupání. Ten výšlap ale stál za to. Jsme už ve výšce 2268 metrů v Paso di Val Alpi Sella a těšíme se na následující sjezd k Lago di Saint Giacomo di Praele (1949 m.n.m.). Míjíme další bajkery, kteří se z hlavní cesty odpojují a míří to někam po loukách. My si ten první třistametrový sjezd vychutnáváme. Dole zastavujeme a opět fotíme. 
TunelyJedeme skoro zadarmo okolo soustavy dvou přehrad po staré cestě s tunely. Některé jsou ovšem zavřené, tak to musíme traverzovat okolo. Vůbec nejsme sami – běžci, pěšáci a další bajkeři. Ale v množství menším než malém! U spodní přehrady – Lago di Cancano (1884 m.n.m.) obdivujeme obrovskou přehradní zeď, kostelík a kopce. Zvažujeme, že si dáme pauzu a nějaké jídlo, ale ceny občerstvení jsou přemrštěné a kvalita pochybná. Míříme do Passo Torre di Flaéle (1800 m.n.m.), cestou míjíme místní rybářský ráj (bohužel bez hospody), prohlížíme dvě strážní věže a kocháme se pohledem na Bormio.
Dnes poprvé najíždíme na asfalt a po něm klesáme pár výškových metrů. Asi po kilometru z cesty odbočujeme a napojujeme se na dlouhý traverz nad údolím. Cesta příjemně ubíhá a taky nás žene dopředu hlad. Ve dvě hodiny dáváme pauzu, první těstoviny a první pivo. Dost bylo terénu, teď nás čeká už jen cesta zpět a to po asfaltu. Po obědě pozvolna vyrážíme, slunce nám již praží do zad, všechny teplé vrstvy jsme odložili. 
Passo di FoscagnoVyjíždíme do Passo di Fosgano (2291 m.n.m.) za přijatelného provozu. Ve sjezdu do Trepalle (2096) odpočíváme a sbíráme síly na ještě jeden pas – Passo d´Eira (2208). Již velmi volným tempem ho zdoláváme. To ještě Milek netuší, co na něj chystám. V tomto místě silnici kříží vyhlášený bikepark z Mottolina, tak se na něj napojujeme. Už decentně unavení se snažíme kočírovat naše ocelové oře na šotolině, přes kořeny a skoky. No, berte to s nadhledem! Každopádně do Livigna dojíždíme po čtyřech a půl hodinách čisté jízdy terénem. V nohách máme na rozjetí 55,44 km průměrnou rychlostí 12,2 km/hod v prům. výšce 2019 a teplotě 18°C. Nastoupali jsme 1248 metrů při průměrném sedmi procentním stoupání. 
Závěrečný sjezd do LivignaPo nezbytné očistě a doplnění energie vyrážíme na další z mnoha procházek do víru velkoměsta. Livigno má své neoddiskutovatelné kouzlo, ať již v zimě jako vyhlášené lyžařské středisko nebo v létě jako bajkerský ráj. Procházíme krámky s bajkama a hadrama a koukáme na věci, které k nám do republiky teprve dorazí.
První den neměl chybu, tak tedy zítra vyrazíme na Stelvio!

Trasa dnePohled na trasu z ptačí perspektivy ...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář