Jdi na obsah Jdi na menu

Hošek Motor Bike Tour 2007 /Franta/

1. 11. 2007

Nebyl jsem rozhodnut, 50 km v celkem náročném terénu v závodním tempu, jsem přece jen letos nezkoušel. Po lehčí Primaveře 30 km, Starobrnu frééé 30km pak o mé účasti na padesátce rozhodla Danova výzva na „Hobících“, že HMBTour patří k těm pěkným, zvláště pak jeho dovětek „kdo se přidá?“ mne nenechal lhostejným a byl tím posledním impulsem.
Využil jsem možnosti registrace den před závodem, abych nemusel jezdit příliš brzo před startem s absolvováním registrační fronty. V poklidném tempu jsem si na registraci dojel do údolí Říčky na kole, obdržel startovní číslo 153, čip a pár dalších drobností, mapku závodu, projel prvních 500 m trati a zase v tréninkovém tempu domů. 
Obrazek1. září 2007- Předstartovní horečka se projevila v celku brzkém vstávání s lehkým šimráním okolo břišní krajiny. Po snídani následuje příprava ionťáku, rozhodování co na sebe. V 9:30 se šimrání kol břišní dutiny stěhuje někam níže a na druhou stranu. Jo jo, nervozita si vybírá svou daň a tak s pohledem na hodinky odcházím vykonat co vykonáno musí být. S pocitem „lehký jak to pírko labutí“, s dvěma banány od ženy a vybavením GPS pro skutečný záznam průběhu trasy a záznam tepové frekvence (samozřejmě, že vše pro vědecké účely dumání po závodě). Start je v 11:00. Pro rozjetí před závodem šlapu na start cca 10 km na kole.
Dojíždím v pohodě, s dostatečným časovým předstihem a tak jdu hledat k parkujícím autům někoho známého, minimálně pak Dana, který to, že jedu, sice nevědomky, ale „spískal“.
ObrazekNikde nikdo, už to vzdávám, když periferním viděním zahlédnu dres Geodisu a do něj se soukajícího Milana (známého to pod pseudonymem „Milek“), při plné přípravě sebe i svého „scotta“ na závody. Slovo dalo řeč a už společně jedeme ještě naposledy vyrovnat tlak kapalin zbytečných a nadbytečných pro úspěšné absolvování závodu.
Je čtvrt hodiny do začátku a tak se stavíme do prostoru startu. Na to, že je již poměrně těsně před startem, zas tak velký nával není a lze se dostat celkem blízko startovní čáry. Přesto uvažujeme racionálně a necháváme prostor co nejblíže startovní čáry těm ambicióznějším a zůstáváme stát tam, kde předpokládáme střed startovního pole. „Dívej, paparazzi“ zvolá Milan a ukazuje na závodníka s foťákem a úmyslem získat naše foto. Z paparazziho se vyklubal „Koudy“ a tak další foto již s obvyklým sýýýýýýr pro D.E.P. Bikes-news.
S Milanem jemně nadhodíme otázku taktiky a výsledek je na světě: každý pojede sám podle sebe, své formy a hlavně nepřepálit začátek.
Start!- obvyklé hledání pozice, trochu chaosu a vřavy, tak jako když žíznivé stádo nasaje pach vody a bezhlavě prchá se napít (to mám z kovbojek), což ještě umocňuje fakt, že start je v prostoru jezdeckého areálu stájí Belcredi. Tady to není k vodě, ale na 50 kilometrů nástrah trati HMBTour.
ObrazekPo startu 100 m po louce, prudká otočka o 180 stupňů zpět a najíždíme na asfaltovou cestu podél údolí Říčky směrem k hospodě „U Raka“, kde prudce vlevo do 1km dlouhého a 7% stoupání k Horákovské myslivně. I přes poměrně divočinu kolem mne dodržuji svoje tempo, které jsem si předsevzal, to je jet pravidelně, nenechat se strhnout a tak, abych…….. dojel. Geodisácký dres Milana mám před sebou a do poloviny stoupání se držím na dohled za ním. Zjišťuji, že se mu přibližuji a tak abych jel pravidelně, neměnil tempo, pokračuji přes něj s poznámkou „však Ty mne dojedeš“. Od Horákovské myslivny směrem Hlásnica zase nahoru. Mokerská myslivna, Milan chytl druhý dech, vyplnil mou předpověď a už je přede mnou. Ještě ve sjezdu do Hostěnic ho mám neustále na dohled. Situace se začíná uklidňovat, všichni „divočáci“ jsou už přede mnou a tak svádíme drobné bitvy, většinou jen ti co to jezdí opravdu hobby. Když se již po několikáté na trati míjím s neznámou cyklistkou, neustále se ztrácíme a zase nacházíme, snažím se prohodit něco jako kompliment, zavézt takové to téma „to je dneska počasí apod.“, ale setkávám se s nechybným obličejem mlčící squaw. No nic, tak závodíme.
ObrazekJedu celkem v pohodě, dokonce jsem schopen vnímat pěknou členitou trať, ve sjezdech si užívám. V stoupání z Malá Říčka-rozcestí na vrchol „U Tří javorů“, mě předjel žlutý trikot. Nahoře pokračuji chvíli ze setrvačnosti, ale pak už to zase jede. Netrvalo to dlouho a předjíždím žluťáska.
Na cestě vysypané hrubým makadamem, ve sjezdu se sice opatrně, ale jistě přibližuji k dalšímu cyklistovi, váhám s předjetím, jsem si vědom toho nebezpečí, ale přece se za ním nepoplazím! Přejíždím na druhou stranu cesty a …je to tady. Sklouznutí po volném makadamu a pád, položení se na bok, ani jsem nestačil vyndat nohy z SPDéček. Kolega za mnou volá „je to dobrý?“, dobrý, odpovídám a jsem zase na nohách a zpátky na kole. ( Vidíš, kdybys četl můj článek z průběhu HMBTour 2006 na Hobících, jak jsem pomáhal zraněnému přesně v to samém místě, tak bys neblbl-konstatoval Dan, když jsem mu to vyprávěl při našem náhodném setkání v KFC Olympia Modřice).
ObrazekKouknu na ruku, jemně odřená, trochu naražené žebro, za chvíli, v zápalu boje vše pomíjí, ale těch 200m do stoupání za zahrádkami v Olšanech po svých.
Občerstvovačka u Olšan: jeden kelímek vody do sebe, jeden do bidonu a jeden na umytí odřené ruky, ať nevypadám jako vrah a už zase dále přes Olšany, doleva za rybníkem lesem a stoupáním na Červený vrch.
„Potřebuješ něco?“ volám na mladíka klečícího na kraji cesty. „Nic, mám jen křeče a to dnes už po třetí, já se na to……jeďte, to zase přejde!“. Tak jedu. Za chvíli nás pomalu předjíždí žluťásek a neodpustí si nahlas se pochválit prohlášením: „dědkovi to dnes do kopců jede“. Začínám mít tušení, ale zatím je to jen tušení. Kalečník, sešup do Hostěnic okolo Jelenice a zase dáma s tvrdým výrazem pro dotěrné závodníky. Stoupání v Hostěnicích na křižovatku Pozořice-M.Hora. Nevím jak je to možné, ale slyším: „já se nato ….zase je to tady“, heká mladík na kole a plazí se do kopce jako had. No jo, je to on, známý s křečemi, ale nese to statečně.
Blížíme se k občerstvovačce, s konečnou platností opouštím dámu, která mne mlčky provází závodem. Stejnak si nepokecám, tak co? Dostávám se znovu do formy, tak ani nezastavuji a pěkným klesáním do M. Hory předjíždím tři závodníky, v stoupání na konci M. Hory sice pomalu, ale přece jen další dva. Při vstupu do lesa jsem již sám, celý úsek nad M. Horou, až k Horákovské myslivně jedu sólo. A teď už jen sjezd polní cestou k rozcestí Podolí, kde prudce vpravo, vyloudit umělý úsměv pro zde stojící fotografy a rovinkou do cíle. V dohledu vidím žlutý dres. Tady už je pohoda, do cíle pouze 2km po rovince, průjezd cílem a je konec.

  • Délka tratě - 50 km
  • Kategorie - Muži nad 60 let
  • Pořadí S. č. Jméno Město Oddíl Čas
  • 3 289 LATENBERK Ivan BRNO BRNO 02:46:38.2
  • 4 153 BARTOŠ František BRNO BRNO 02:49:26.4

  • Kategorie -Celkem
  • Pořadí S. č. Jméno Kategorie Oddíl Čas
  • 141 117 HRČKA Milan Muži 41-50 let GEODIS 02:34:30.7
  • 188 153 BARTOŠ František Muži nad 60 let BRNO 02:49:26.4

ObrazekHledám Milana, Koudyho a objevuji jen Milana již u klobásky. Koudy jel jen 20 km trať a tak je již dávno pryč. Jdu si taky pro klobásek a u nich hodnotíme. Shodli jsme se- dobrý to bylo. Milan dojedl, dopil bidon (to auto!) a zatím co dojídám, jde se podívat zda není někdo z nás vylosovaný v tombole. Vrací se s prohlášením: Když je štěstí unavené…..nebo něco v tom smyslu. „Franto, vyhráls čistící soupravu na řetěz“. Pomalu se loučí, končí slovy „a něco napiš“.
ObrazekZůstávám ještě na vyhlášení výsledků. V mé kategorii vystupují závodníci na bednu a kdo to je na třetím místě? Žluťásek, já o chlup čtvrtý-bramborová!
Do konce života, nebo aspoň dost dlouho budu na žlutou barvu alergický.

P.S.: Pokud bych měl odpovědět na otázku co jsem si odnesl ze závodu HMBTour? Pak mimo čističky řetězu také kus kamene, který zůstal zaražený po pádu v přilbě. Objevila jej až manželka po mém příjezdu domů (viz foto). No nic, ještě pár závodů a budeme mít doma pěkný štěrkový chodníček.

 

Náhledy fotografií ze složky Hošek MBT 2007

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář