Jdi na obsah Jdi na menu

Král Šumavy, část 2. /Dan/

26. 5. 2007

Již kdysi jsme se Milkem bavili, jestli na krále vyrazíme či nikoliv. Přeci jen nás ta masa startujících a taky délka trasy odrazovala. Ovšem jak závodů přibývá, zvětšuje se konkurence a tak i počet závodníků na jednotlivých akcích se zmenšuje. U krále to však asi neplatí! Letos jsme tedy neodolali a přihlásili se. S námi i Jeník Vřešťál, který se se mnou chystal na dlouhou a Milek na krátkou. Lenka zajistil ubytování u rodiny Lepších (jsou fakt lepší než nejlepší) a tak zbývalo jen nabalit a vyrazit. Zatímco my si s holkama vychutnáváme páteční veget procházkou do Nýrska, Milek s Lenkou po cestě zajišťují prezentaci a dávají si cílové pivko. Bohužel Jeník nemohl dorazit, takže vyhodnocuji situaci a přehlašuji se na krátkou s Milkem. Večer ladíme formu, bajky a náladu. Vše na sto procent připraveno!

Ráno vyrážíme na start. Vše v pohodě. Parkuje se v cíli na koupališti a na kole se míří na start. Ať děláme co děláme, nikde žádné směrovky nebo něco co by nám pomohlo najít start. Naštestí v¨cyklistů bylo všude plno, tak jsme prostě jeli s davem. Ale nebylo to moc jasné kudy, každý jel jinou cestou. Každopádně jsem start našli a zařadili se asi do dvou třetin startovního pole – tak kam jsme si troufali. Takových nás ovšem bylo málo! Výstřel a start! Stojíme … pořád ještě stojíme na místě … ani jsme se nehli … po pár minutách už. Je to docela maso, téměř 2500 lidí na bajcích.

Po pár stovkách metrů po prašné polní cestě přichází první zádrhel – kaluž. Takže zase stojíme. O krásách trati se ani nemohu moc rozepisovat, protože jsem jich moc neviděl. Musel jsem neustále koukat před sebe, vedle sebe a za sebe. V takovém množství jezdců se nedá závodit. Dle mého názoru ani nebyla trať dimenzována na tento počet startujících. Ikdyž je otázkou, jestli by čtyřproudá dálnice byla.

Jede se po širokých lesních cestách, na kterých i do sebemenšího kopečka většina závodníků šlape po svých. Já, stejně jako pár dalších odvážlivců, nesedám a snažím se jet. Je to hodně náročné kličkovat mezi pěšáky, ale jde to. První bufet na čtrnáctém kilometru pouze míjíme. Tady už se potkáváme s Milkem, kterého jsem od startu neviděl. Svorně šlapeme. Do kopců jedu jen o málo rychleji než chodci. Jsme v půlce trati, vychutnávám si občerstvovačku. Milek mne dojíždí. Teď nás čekají dva pěkné brody, které nás trochu ochladí, než zase začneme stoupat. Startovní pole se již trochu roztáhlo, ale stejně se nemohu zbavit dojmu, že se okolo mne jedoucí závodníci mají špatnou techniku a při náznaku potíží (kaluž, kořen, kopec apod.) sesedají z kola nebo aspoň razantním zpomalením ohrožují okolo jedoucí jezdce.

Přichází poslední občerstvovačka a za ní vidím hodně náročné stoupání. Proto obdivuji jezdce, kteří do sebe kopnou škopek a vyráží dál. Popravdě řečeno, bych byl proti podávání alkoholických nápojů na občerstvení. Znám se a vím, jak i jedno pivo u mne dokáže vyvolat euforii a pak se nekontrolovatelně řítím dolů z kopce, nevidím nalevo napravo … A v tomto množství závodníků je to fakt nebezpečné!

Máme za sebou 50 km a tak jsem překvapený, jak kopec zdolávám celkem v pohodě. Což asi znamenalo, že to byly poslední zbytky sil, neboť pak jsem odpadl jak shnilá meruňka. Následných pár kilometrů mezi Strážovem a Horní Lhotkou bylo pro mne totálním utrpením. Naštěstí mne dojíždí Milek, tak se chytám a nakopává mne až následný asfalt. To již tuším, že do cíle to není daleko. Ve chvíli, kdy křižujeme silnici do Klatov, do toho již buším ze všech sil a jen cítím jak Milek se mnou. A to již organizátor křičí „poslední zatáčka“, vidím oblouk a Milka, který se okolo mne řítí a ještě s někým „závodí“.

V cíli již vidím všechny holky jak mají pohodu pod stromem. Srážejí nás z kol a běží pro záchranné pivo. Bohužel v tomto organizace trochu pokulhává a tak všechno děsně douho trvá. Je to asi daň ze nejmasovější závod v republice. Nějak v sobě nemohu najít nadšení po dobře odjetém závodu. Ohlasy z dlouhé trati jsou jiné – nebylo tolik lidí na trati, dalo se více jet a člověk se mohl o výsledek více poprat. Anebo jsme prostě udělali chybu a měli jsme se na startu více cpát dopředu. Třeba se ještě někdy vrátíme, ale já určitě na dlouhou!

Ale aby závěr nebyl tak pesimistický tak několik pochval na konec:

- trať pěkná, kopce drsné, ale všechny jetelné (šlapal jsem jen dvakrát, což bylo dané večerním deštěm)
- občerstvení na vysoké úrovni, dobře dimenzované, velký sortiment
- servis zajištěn (naštěstí jsme ho nepotřebovali)
- počasí jako vždy nemělo chybu
- ubytování na jedničku (doporučujeme http://sumava.net/ulepsich/)

Část 1., Výsledky a video

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář