Jdi na obsah Jdi na menu

GT Zaskar Challenge 2008 /Dan/

9. 12. 2008

Zase uběhl rok a já se snažím do auta (díky bohu, mé mámě a Lucčiným rodičům za jeho velikost) narvat dvě kola, vozík, dvě děti, dvě odrážedla, trojkolku a mnoho dalších věcí. A navrh Bahariho - ten s námi loni nejel! A to vše na týden!! Protože ihned po jedovnickém závodě jedeme směr Šumava - sraz vozíčků za kolo. Ale však já to dělám rád a s úsměvem. :-))

ObrazekKaždopádně se vše vešlo a my do Jedovnic dorážíme přesně v deset třicet, kdy startuje dlouhá. Chvilku čekáme, než zaparkujeme a už děkuji Milkovi, který mne odprezentoval. Přijeli dřív, aby podpořili Luboše, Oldu a Miloše při startu na sto kiláků. Obdivuji je, ale snad se k těmto délkám taky někdy vrátím.

V poklidu tedy vybalím celé auto, protože lehce to fakt nejde. Samozřejmě musím vyndat všechno: holky teď chtějí kola, pak budou spát ve vozíku, mezi tím se převlečou, pak něco pojí atd atd. Vlastně mám "štestí", že budu na trati. Lucka je šikovná žena a poradí si. Tak můžeme vyrazit s Milkem na start. Jako vždy se do první lajny necpeme. Zdá se, že kvůli počasí, které ráno bylo nerozhodné a chladné, dorazilo méně lidí než loni. Ale zdání klame, dle výsledků je nás přes 600. Zapínám Garmina, na kterého si stále zvykám, zdravím pár známých a můžeme vyrazit. Ještě se seznamuji s Petrem Hrušku, který s námi za pár týdnů vyráží na Nova Author Cup.

Klasika - na asfaltu se snažím držet zpátky, ale když vono se tak moc závodí už tady a každý se snaží urvat tu svoji pozici, najít si svého sparinga, že mi to nedá a snažím se taky. Zvlášť, když se kolem mne prožene Milek zařazen ve vláčku. Tak proto mi už v Kotvrdovicích dochází šťáva a svoji pracně vydobitou pozici lehce přelehce ztrácím. Su nepoučitelný debil! Ale však moje chvíle přijde v terénu, těšte se!

ObrazekTrasa se již několik let nemění, tak vím, co si kde mohu dovolit. V Senetářově se najíždí do terénu a to je vždy velké překvapení pro většinu závodníků. Začínají se trhat řetězy, praskat dráty, ulamovat přehazovačky a lepit duše. My naštěstí bez problémů projíždíme a snažíme se mezi těmi nešťastlivci urvat pár pozic. V následném sjezdu odpočívám, šetřím kolo, sebe a hlídám si, aby mne někdo nesejmul.

Vždycky tvrdím, že mi trvá 20 kiláků, než se zahřeju na provozní teplotu. Bohužel GT Challenge je na to moc krátký závod, tak musím bojovat od samého začátku. Tedy aspoň sám se sebou. Naštestí trať okolo Ruprechtova mi sedí, tak si ji vychutnávám. V příjezdu k první občerstvovačce jsem dost rychlý a vím, že zde je vždy špunt, tak si vklidu odskočím s pískem. Vím, co mne čeká a jsem psychicky připraven. Šlehnu si banán, házím lehký převod a šlapu. Ten kopec je fakt hodně dlouhý a vůbec nepříjemný. Ale dá se. Tak zde urvávám pár pozic, však nahoře si odpočinu.

Asi ale odpočívám víc než je nutné, protože ty získané pozice zase lehce ztrácím. Tak to ne! Snažím se bojovat, ale jsem na to sám. Nemám s kým a za kým se vyvézt a když už rozjedu, tak zjišťuji, že já jsem mašinka. Přichází konečně sjezd k silnici, kde vždycky lituji, že není cesta širší. Dalo by se toho využít k předjíždění. Takhle jsem nucet odpočívat víc než bych chtěl. Na straně druhé to není zas tak úplně od věci, protože následuje dlouhý předlouhý výjezd na Hrubou skálu. Dávám to docela na pohodu, stále si držím svoje. Milka už jsem dlouho neviděl, jak ho znám, je stejně kousek za mnou. Zkusím počkat v Bukovince a oplatit mu jeho loňskou péči.

ObrazekVýjezd do Bukovinky opravdu nepatří k mým oblíbeným, ale jak říká klasik: "když to muší bejt, tak to holt muší bejt." Tak si šlapu jen co noha nohu mine a za chvilku jsem tam. Občerstvovací stoly obejdu dvakrát dokola, zdravím Michala Šandu, který tady - jako každý rok - dělá. Milek nikde, tak vyrážím. Ještě v poklidu dojídám a rozjíždím nohy do kopce za bufetem. Myslím, že po letošním ročníku bude na následující sjezd vzpomínat hodně bajkerů, protože tolik defektů jako letos jsem ještě neviděl. To je snad jediná výtka ke značení trati na stranu pořadatele, protože v poslední zatáčce tohoto sjezdu je odvodňovací trubka, která vyčnívá nad terén a má hodně ostré hrany. A proto by se jistě zaloužila nějaké upozornění.

Ale díky tomu se během dvouset metrů posunuji asi o dvacet pozic kupředu a hned se mi lehčeji šlape. Zvlášť když je to pořád z kopce. Ale ono je to potřeba, protože následuje kopec šlapák - ten fakt vyjet nejde. A jeho stav je kvůli vymletí vodou čím dál horší. Už to není skoro ani na to chození. Na následující pasáž vždy celou předchozí část závodu marně vzpomínám. Kudy vlastně vede?! Jsme už vždycky tak hotový, že ji raději zapomenu. Tak jen ve zkratce - kopec s makadamem, úzký prašný sjezd, pravá devadesát a plnej do dalšího kopce. Naštestí už je fakt poslední. Nahoře už jen čeká zvlněná široká cesta směrem k cíli, sjezd, napojení na dlouhou, louka, .... a cíííííl.

Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, nepíchli jsem a jsme tu. První to sice dal za hodinu padestá čtyři, ale my si to více vychutnávali, tak jsme za 606 závodníků dorazili:

 Pořadí Start.č. Jméno  Čas 
 236. 318  Peter  2:45:51,0 
 283. 277  Dan  2:52:36,4
 312. 276  Milek  2:56:42,2 

ObrazekVšichni spokojení, že jsme to dali pod tři hodiny, závod to byl fakt dobrý, počasí vyšlo na jedničku, prostě pohoda. Tak za rok asi zase.

 

Náhledy fotografií ze složky GT Zaskar Challenge 2008

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář