Jdi na obsah Jdi na menu

Kunčická šlapka 2008 /Dan/

5. 8. 2008

 

Nevím kde začít, aby to, co jsem zažil a chci vám popsat, mělo ten správný náboj a vy se u následujících slov bavili alespoň z části jako já v ten osudný víkend, kdy jsem vyrazil na Kunčickou šlapku. Asi musím začít hodně v dávných dobách ...

... za onoho času jsme s přáteli vyrazili do Kunčic v Jeseníkách, kde se nachází chata Sněžník, jejímiž majiteli jsou báječní lidé - Jana a Luděk. Luděk je nadšený bajker a vlastně Jana musí být taky, protože jinak by to nemohla vydržet! Slovo dalo slovo, vzájemné sympatie, pozvání a za pár měsíců vyrážíme do Kunčic znova, tentokát již s kolem na VIII. ročník Kunčické šlapky.

 

ObrazekJe to "závod" trojic a tak se naše tři rodiny ubytovávají v nejhořejším patře v jedné velké místnosti. Na vytvoření soudržnosti a poznání spolubojovníků před závodem ideální. Máme velké štěstí, že naše manželky a děti jsou v pohodě (o nás - chlapek - ani nemluvím) a vše probíhá bez problémů.

Večer před závodem dole v baru lehce ladíme formu. Nasávám atmosféru - jsem totiž nováček. Davča je pravodelným účastníkem a Rosťa už taky má svoje za sebou. Kluci mne upozorňují, že jejich cílem je být poslední. Vzhledem ke své "fyzičce" s tím nemám závažnější problém. Aspoň se budu kochat. Fasujeme trička, startovní číslo, mapku, nálepky atd. a domácí višňovku (nebo jak se to vlastně jmenovalo).

Ráno pohoda jazz, s úsměvem se stavíme na start. Luděk Davču zná, tak mu dává startovní číslo jedna. Pro jistotu! Vyrážíme po asfaltu směr Stříbrnice, ale to je jen tak na rozjetí nohou. Počasí nemá chybu, tak si to docela užíváme. Po pár kilometrech uhýbáme na polňačku a já se nestačím kochat. Temto tomu opravdu napomáhá. Mezi stromy nás čeká první disciplína - hod kostrou! Háže se půlkou skládačky a je vidět, že jsem zde poprvé. Kluci již mají nacvičený grif. Zde nás dojíždí provní soupeři s panem domácím v čele. "Necháváme" jim náskok a vyrážíme na pohodu dál. Jede se rozkvetlými loukami, lesem i brody. Dojíždíme k dalšímu úkolu - přejezd přes lávku. Dva ze tří to dáváme - takže taky dobrý.

ObrazekPo krátkém příjemném sjezdu dojíždíme k silnici vedoucí na Kladské sedlo. Cesta sice vede vzhůru, ale mi míře dolů - na místo bývalé sauny. Po opravě vozovky již neexistuje, ale zbyl po ní malý rybníček, kde se družíme s domorodci, koupeme a v přilehlé hospodě doplňujme tekutiny. Neskutečnou pohodu dopňují další "soupeři", kteří se k nám přidávají. Je to zvláštní, ale nakonec zůstáváme sami, tak se ještě koupeme a pomalu začínáme stoupat vzhůru. Kousek po silnici a pak již lesňačkou kolem Kunčické hory a dlouhým rychlým padákem k cestě na Paprsek. Zde potkáváme ty první, kteří již míří do cíle. Jeli tak rychle, že si to snad ani nemohli užít.

Začínám mít svoji hodinku a dochází mi cukr, tak se odpojuji od kluků a jedu si svoje. Cesta se stává hodně náročnou a tam potkávám Adélu, která si to z Paprsku zkrátila a odpočívá s Danečkem pod stromem. Přesvědčuji ji, že tudy cesta s vozíkem fakt nevede a vracíme se zpět. Po cestě dojíždíme k dalším z úkolů - jízda v teamu s kolečkem. Ale jsme poslední a ještě ke všemu jsme sám, tak rozhodčího přesvědčuji a zvu na pivo. Knedlíky již došly, tak dáváme klobásku a škopek. Dojíždí kluci, tak jde ještě jedno kolo.

ObrazekČas se již nachýlil a naše diskvalifikace je již neodvratitelná. Plni čerstvě nabyté síly a elánu se poprat se zbytkem trati vyrážíme. Následující kořenovku nezvládám a při předjíždění Dafky hážu ukázkové salto. Dafča nebrzdí a ještě mne doráží. Tak mám několik následujících týdnu pár šrámů na zádech, rukách, hlavě atd atd. Rychle se dávám do kupy, dojíždím a předjíždím kluky. Na hoře Větrov čeká a kochám se. Fotím nezbytný autoportrét. Následuje několik kilometrů sjezdu a .... a hele už jsme v Kunčicích. Cestu jsme "trochu" zkátili, tak místo 50 km máme 28, ale aspoň na nás nemuseli dlouho čekat.

ObrazekDavča dostává plaketu stálého účastníka a krabici s knedlíky z Paprsku. Prý když už nebyly ... ! Všichni vítězové jsou vyhlášeni a začíná se veselice. Prasátko, pivo, večírek se vším šudy. Všichni se výborně baví, že už ani nevím jak. Ještěže jsme to měli tak "krátké", že nás neboleli nohy a mohli jsme tancovat až do rána.

Takže ještě jednou: Díky, Jano a Luďo! Doufám, že za rok zase.

ps: Chcete to taky zkusit, tak sledujte stránky chaty Sněžník!

 

Náhledy fotografií ze složky Kunčická šlapka 2008

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář