Jdi na obsah Jdi na menu

Merida Bike Adventure 2008 /Dan/

12. 8. 2008

ObrazekJiž více než tři roky se s Jeníkem domlouváme na absolvování Bike – Adventure. Bohužel vždy nám do toho něco vlezlo – nemoci, rekonstrukce domu a jiné. Až letos už nebylo vyhnutí a po vydařené registraci (10 hodin po spuštění již byla všechny místa obsazena) víme, že jedeme. Vzhledem k prodělané operaci a následné dlouhodobé sádře mé dcery jsme do poslední chvíle nevěděli, v jaké sestavě na BA pojedeme. Naštěstí Laura sádru snáší docela dobře a tak jsme začali 14 dní před závodem řešit, kde budeme bydlet. Vše beznadějně obsazeno, ale nakonec se nám podařilo sehnat takový příjemný pension přímo v centru Příbrami. Tak už nic nebránilo tomu vyrazit.

Cestou ještě pořizuji novinku od Garmina – EDGE 705. Ani mi tak nejde o možnost navigace, které je stejně v terénu omezená, jako spíš o důkladný záznam absolvovaného.

Sobotní trasaV Příbrami jsem s holkami docela brzo, tak po ubytování vybaluji kolo, instaluji garmina a vyrážím na prezentaci. Po cestě mne dohání takový slejvák, že nemám na sobě nitku suchou. Ještě že mne holky vyzvednou! Naštěstí na prezentaci již neprší, tak fasuji mapu, startovní čísla a nezbytné promo-předměty. Dokupuji ještě jednu mapu (50,- Kč), abychom mohli mapovat oba, a vracíme se na základnu.

Večer trávíme obkreslováním kontrol do druhé mapy a doplňováním informací o závodě. Trochu mne straší, že Jeník má takovou fazónu jako kdysi před lety a že letos postoupil do elity v MTBO. No, snad se mi ho podaří udržet. Dobrou! Ráno musíme docela brzo vstávat, protože startujeme již o půl jedenácté. Na start s námi vyráží rovnou i holky a Tonda.

Byl jsem mile překvapen, jak je startovní pole různorodé – od téměř náctiletých rafanů, přes nás „pohodáře“, milující páry až po zasloužilé seniory. Máme zde plno známých, tak panuje dost uvolněná nálada. Start probíhá formou tříminutových koridorů, kde absolvujeme vymazání čipu, poslední kontrolu a můžeme vyrazit. Od startu jedeme (spíše sprintujeme) jeden a půl kilometru, kde dostáváme bodové ohodnocení kontrol. Až podle nich se rozhodujeme, jak vyrazíme. Vypadá to, že jsme celkem sehraní a tak nám nic netrvá dlouhou a už šlapeme na první kontrolu. Jedeme dosti svižně, tak ani nemám moc čas číst mapu – speciálně pro tuto příležitost vytištěnou padesátku od Shocartu.

Profil a srdeční tepO trase nemá smysl se moc zmiňovat, protože ji každý měl jinou. Každopádně musím si pochválit tu naši, protože jsme asi zvolili dobrý směr. Všechny kopce byli jetelné, převýšení nebylo nijak strašné. V závěru už jsem mapování vypustil a jen se soustředil na dojez do cíle. Do cíle dojeli s tříminutovou ztrátou a se ziskem 404 bodů na 75 kilometrech. Doplňujeme ztracenou energii a tekutiny. Zázemí je dost dobré – na louce je postavených několik stanů a několik občerstvení. Není problém najít místo na sednutí. Trochu oplachujeme kola a vracíme se zpět na základnu. Po nezbytném odbahnění vyrážíme na večeři, pak již jen rychlá kontrola kol a do hajan. Zítra nás čeká těžký den.

Zatímco v sobotu se jelo čtyři hodiny, v neděli nás čeká hodin šest. Moc si to nedokážu představit, ale beru to jako výzvu. Ranní vstávání je docela v pohodě. Výhoda je, že nemusíme balit, protože v penzionu Dlouhá na nás byli hodní a mohli jsme pokoje opustit až večer. Vzhledem k dobře vyjeté startovní pozici ze soboty (37. místo) startujeme dost brzy. Čekal jsem to horší, ale nohy jedou. Startovní sprint sice již není takový jako včera, ale však máme před sebou ještě šest hodin, tak není kam spěchat. Na rozjetí si dáváme dost dlouhý kopec (tím jsme včera končili), tak máme dost času namyslet trasu.

Nedělní výškový profilVlastně celý začátek jedeme v protisměru včerejšího závěru, tak vím, co mne čeká a je to fajn. Tam však bohužel děláme drobnou chybu, kdy jsme si do Jeníkovy mapy špatně obkreslili kontrolu, tak musíme vyjít několik desítek výškových metrů. Naštěstí neztrácíme moc a hned v zápětí to doháníme, když nemusíme mapovat. Jeník terén dobře zná z MTBO závodů. Mám docela radost, že v mapě už i něco vidím a že se dokážeme sladit na tempu i trase. Ve výjezdu nad Slapy ztrácím dost sil. Razíme osmdesátku a šlapeme zase zpět nahoru. Nohy se mi zase rozjíždějí, ale pořád v sobě mám takovou brzdu, že máme ještě půlku před sebou. Docela mne zaujalo, jak se na kontrolách potkáváme s plusmínus stejnými lidmi. Akorát vždy přijedeme každý z jiného směru!

V závěru máme v plánu ještě nějaké třicítky a dvacítky, ale to již velím k ústupu. O mapu se skoro již ani nesnažím – tak aspoň držet tempo. Vynecháváme dvě kontroly a míříme na poslední v terénu. Jeník chytá pomalý defekt, tak se snažíme z posledních sil ještě zrychlit, ať nemusíme měnit. Tlak naštěstí vydržel až do cíle, tak dojíždíme s lehkou časovou rezervou. Máme za sebou 97 kilometrů a nasbíraných 550 bodů. V celkovém pořadí jsme se posunuli na 36. místo z dvoustovek dvojic v naší kategorii. Chybělo nám (spíše mně) více sil a dali jsme ještě těch padesát a dostali bychom se do třicítky, což byl Jeníkův cíl. Mým cílem bylo dojet a užít si to, což se taky stalo. Takže když to zprůměrujeme, je výsledek dobrý.

Ihned po dojezdu se mne Jeník ptal, zda ještě někdy?! V tu chvíli jsem razantně odpověděl, že ne, ale víte jak to je … čas plyne a … no prostě, příští rok …. možná zase :-)

 

Náhledy fotografií ze složky Merida Bike Adventure 2008

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář