Jdi na obsah Jdi na menu

Přes tři vrchy Vysočiny 2008 /Dan/

22. 7. 2008

Přesně v devět dojíždíme do Cerekve, prezentace je otázkou chvilky, tak mám do startu ještě plno času - krátká startuje v jedenáct, dlouhá o půl hoďky dřív. Obcházíme stánky a kupuji si nezbytný kytičkový klobouk a karbošneky. Před startem je potřeba doplnit tekutiny, tak jeden ježek jen zasyčí. Zdravím ředitele závodu - Pepu Freye a chválím mu počasí. Ubezpečuje, že pršet začne nejdřív v pět. Uvidíme, zatím mírně fouká, slunce dost.

Jednou z předstartovních atrakcí je seskok tří parašutistů (z nich jeden je mistr ČR). Přistávali na dosti omezeném prostoru mezi lampy a parkující auta. Co překvapilo nejen mě, byla rychlost, jakou se řítili k zemi. Fakt zážitek, když nám svištěli kousek nad hlavou.

ObrazekPovzbuzujeme startující na dlouhou a už si jedu protáhnout nohy. Řadím se až téměř na konec startovního pole. Vím o svých "kvalitách", tak přední pozice nechávám sebevědomějším. Jako třeba Jarinovi. A je tu start! Hlavní změnou letošního ročníku je, že se jede do protisměru. Po startu se tedy jede dlouhý táhlý asfalt, kde se startovní pole dostatečně roztahuje. Koukám na tep a říkám si, že bych měl přibrzdit. Tak si hledám své soupeře, kterých se budu držet. Kolem mne je hodně bajkerek, které jedou hodně svižně. Bohužel, jak v průběhu závodu zjišťuji, se nebojí se bezhlavě pustit ve sjezdu dolů a natřít to pár bajekrům, ale větší cit pro kolo jim chybí. Není neobvyklé vidět závodnici se zařazenou velkou pilou zároveň s velkým kolečkem. Ale na straně druhé - v cíli se nikdo neptá, co měla zařazeného, když mě předjížděla.

ObrazekVýjezd na Křemešník je letos docela pohodový - hlavně díky tomu, že je to hned na začátku. Od této části trasy následuje technicky velmi náročný terén: mokré kořeny a kameny. Je to docela boj. V jednu chvíli opouším sedlo svého oře a rukou se nabodávám na větev. Aspoň mám nějakou déletravjící vzpomínku na závod. Teprve na dvacátém kilometru je první odpočinkovější sjezd, kde se mi tep dostává ke 140. Z celkových devítiset výškových metrů máme již půlku za sebou. Cítím se docela v pohodě. Výjezd na Čeřínek byl horší než při předchozích ročnících, protože se jelo přímo pod vlekem a nebylo moc manévrovacího prostoru. Ale i tak se mi podařilo tento kopec vyjet. Bohužel nahoře nebyla značená občerstvovačka. Ta byla až po následujícím sjezdu.

Tam mě rozesmála paní, která mi řekla, že už mají jen vodu, protože jedu dlouho! Tak příště musím jet rychleji. To už jsme na čtyařicátém kilometru a pomalu začínají docházet síly. Cesta teď již vede většinou po sušších lesních cestách, tak to aspoň není tak únavné. Od Batelova již jedu jen na morálku a pár mých spolubojovníků mne předjíždí. Ale 5 kilometrů před cílem již najíždíme na asflalt a sjíždíme k Cerekvi. To ve mne vybuchují saze a z posledních sil dupu, co to dá. Do cíle dojíždíme po změněné trati okolo Zámeckého rybníka. Mávám na holky u auta a ještě zvládám v závěrečném spurtu vybojovat jednu ztracenou pozici.

ObrazekJsem moc rád, že to mám za sebou a že to podle mého tachometru bylo o 2,5 kiláku kratší! Doplňuji nezbytné vitamíny a baštím výborný guláš. Dozvídám se, že zatímco já jsem bojoval na trati, tak holky v kategorii do šesti let vybojovaly pěkné páté a šesté místo na motorkách a se sádrou. Na rozdíl ode mne dostaly nějakou cenu, tak můžeme všichni spokojeně vyrazit domů.

Do cíle jsem se dotlačil na 263. místě z 391. závodníků za 2:42:55. První mi to nandal asi 52 minut. Kvalitu závodu bych hodnotil hodně vysoko. Asi jedinou slabinou byly občerstvovačky na krátké, které toho moc nenabízely. Změna trati byla jistě ku prospěchu, protože tak náročnou padesátku jsem snad ještě nikdy nejel.

 

Náhledy fotografií ze složky 3 vrchy Vysočiny 2008

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář