Jdi na obsah Jdi na menu

Břeclavský kanec /Franta/

13. 2. 2010

Nebylo by „Primavery“, nebylo by „Kance“.

Ti, kdo četli můj příspěvek k prvnímu závodu letošního jara - Primavera bike 2009, jsou již v obraze, Ti, kdo ne a mají zájem, mohou si toto tvrzení ověřit v uvedeném článku.

TrasaPřiznám se, že dění osudu, které mne upozornilo na první ročník závodu horských kol „Břeclavský kanec“, jsem velmi, velmi uvítal. K maličkému kousku naší republiky, v prostoru na jihu vymezeném státní hranicí s Rakouskem, na severu lemovaném obloukem řeky Dyje, s nad okolí vyčnívající se vápencové kopce „Pálavy“, s nádhernými vinařskými tratěmi, mám již od mládí zcela zvláštní, osobní vztah. Zde se také rozprostírá skutečná perla Jižní Moravy: Lednicko Valtický Areál (LVA), v jehož srdci se jel „Kanec“. Ale pryč se sentimentem a vzhůru na dění kolem „Kance“.
Jako kdyby se mi chtěla Primavera pomstít za moje pochybnosti o jejím letošním konání, seslala tři dny potom na mne tu děvku - chřipku. Já Ti aspoň toho Kance trochu opepřím, mumlala si určitě pod kazetou. Snažím se chřipky zbavit vitamíny, horkým čajem se slivovicí, někdy také obráceně. V neděli, týden před závodem malé vylepšení a tak týden po Primaveře, v pondělí poprvé vyjížďka, trénink na kole. A v úterý u doktora a je tam penicilín. Je pět dní do závodu a tak uvidíme, jak se s chřipkou společně s penicilínem popereme. Poprali, spíš nepoprali, ale faktem je, že ráno 11.4.2009 ukládám kolo a nezbytné příslušenství, související se závodem, do auta i když se necítím zcela fit. Konečné rozhodnotí o  účasti nechávám až na samotné místo závodu.
Přijíždím do Břeclavi, kde v areálu Zámku, stadionu a končícího pivovaru Podlužan, na počátku Kančí obory je start závodu. Ještě se stále rozhoduji, co zvítězí: zdraví nebo nezměrná chuť si zajet první ročník Kance? Toť otázka, jež zaměstnává a protáčí veškeré diskové jednotky umístěné v té HW krabici, kteráž sluje hlava. Probírá se, motá mozkovými závity a samozřejmě, že kvalita výsledku odpovídá kvalitě tam umístěného SW.
Jedu, i když obava, zda to udýchám, tu je. SW vyhodnotil tedy, že chřipka někdy přejde, ale láhev Rýnského ryzlinku s vinětou Břeclavského kance by byla nenávratně ztracena. To je přece logické, ne? Co chcete po bikerském software.
A tak tedy šup tam penicilin, nechat se zaregistrovat, sebrat lahvinku ryzlinku, startovní číslo 295. Vyndat z auta a okem pohladit nové kolo Felt-rxc one, které bude mít tedy dnes svou závodní premiéru. Obuté do Maxxis Wormdriver na základě zpráv pořadatelů o stavu trati. Před řazením na start trochu pohybu a po pátrání v řadách startujících objevuji svého známého soupeře, Ocelového letce Otrubu. Nenápadně se zmiňuji, že jedu pod penicilinem. Výmluva pro případ, že bych byl úplně mimo výkon. Pozoruji, že jej to ani moc nepřekvapilo, jel by asi taky. My bajkeři jsme fakt magoři.
Startujeme. Po 50 metrech bum, skok jak řemen. I když pořadatel upozorňoval na nebezpečí v podobě praskajících karbonových rámů při přechodu z trávníku na asfat ze zvýšeného obrubníku, bylo to pěkné překvapení. Zvláště pak v tom chumlu jezdců těsně po startu natlačených na sobě. Vše však dobře dopadlo a tak pádíme po asfaltu k mostu, přes odlehčovací rameno Dyje, kde prudce doprava a dále po koruně hráze odlehčovacího ramene. Tempo po prudké akceleraci se pomalu uklidňuje, i když je poměrně vysoké. Plynule navazujeme na hráz samotné řeky Dyje. Říkám si: už aby ta hráz skončila, skoro tři kilometry po její koruně začíná být jednotvárné, ale kdepak, ještě další tři. Míjíme most přes Dyji-Ladenská lávka spojující Lednici s Podivínem. Za ním konečně sjezd z hráze do okolních lužních lesů.
JanohradA je tu. Jeden z mnoha skvostů zdejší krajiny. Úžasný Janohrad, zámeček sloužící tvůrcům této krajiny, Lichtensteinům, k loveckým výpravám i oslavám. Vystavěný ve stylu zříceniny, perfektně zapadající do krajiny. Nelze kolem projet a nepokochat se tím skvostem, postaveným na břehu starého ramene řeky Dyje, kde se snoubí zeleň lužních luk a lesů s bílým vápencem Janohradu. Musíte se podívat, třeba jen na okamžik, jedno jste-li na cyklovýletě nebo je to v plném závodním tempu.
Nedá se nic dělat, přece jenom to není cyklovýlet a tak opouštíme Janohrad a přejíždíme přes mrtvé rameno Dyje po dřevěné lávce.
DyjeDrn drn, drn drn, je to jak jízda na kostitřasu. Vidlice Rocx shocx Reba dělá co může, ale přejezd po povrchu lávky z kmenů je přece jen poznat. Doposud je povrch zatím tvrdý, pevný a tak pneumatiky pěkně odvalují, nejedu na úplné maximum, takže zdravotně zatím bez vážnějšího problému. Trasa závodu vede uvnitř lužních lesů, po cestách a průsecích. Kdopak je to těsně za mnou? To by tedy nikoho nenapadlo. No přece Ocelový letec. Jen tak lehce tě nepustím před sebe, chřipka sem, chřipka tam, budeme bojovat.
Tak to, z čeho jsem měl vnitřní obavy, je tady. Spodní voda vystoupaná na cestu ve sníženině mezi poli v úseku asi 500m. Připadám si jako břišní tanečnice, ale namazaná jak dělo. Věru, Wurm drivery nejsou na blátíčko to nejlepší. No nadřel jsem se jako kůň, ale už je to za mnou. A než jsem se na tvrdším povrchu stačil uklidnit, byl Otruba přede mnou. A tak tedy do závěsu za něj a držím se jej jak klíště psa. No jo, ale to tempo co nasadili po tom, co se i on zavěsil za nás předjíždějícího jezdce, je na mne i s penicilinem kruté a tak za chvíli se pomalu vzdalují. Připadám si, jako když dobíhám na vlak, který pomalu, ale jistě zrychluje a já pomalu, ale jistě zpomaluji. Odpadám. Je potřeba si uvědomit, že vlak ujel a čekat na další nejde a tak jedu tempem, které jsem schopen ještě udržet.
Tři gráciePo křížení silnice Lednice-Břeclav pokračujeme po místí asfaltce asi ještě 1km a zahýbáme prudce vpravo, lesem přijíždíme k trati Lednice-Břeclav, přejíždíme drážní těleso a kolem výběhu s koňmi pokračujeme k dalšímu skvostu zdejší krajiny - Tři grácie. Nádherný pohled na zámeček se sousoším Tří grácií a před ním neuvěřitelně tvarovanou borovicí je dále narušen nepořádkem vzniklým z odhozených kelímků, obalů z gelů jak rozeseto. Ještěže je to jen tento den, kdy zde byla umístěna občerstvovací stanice. Dávám si jen kelímek vody a pokračuji po pěšině lesem dále po trase závodu.
RandezvousDostáváme se na alej vedoucí do Valtic. Před Valticemi odbočujeme na polní cestu. Na začátku lesa v posledním okamžiku doleva, opět do lesa a kolem Chrámu bohyně Diany - Rendezvous, pokračuje trasa závodu kolem kaple Sv. Huberta symbolizující Boží oko a pěknou cestičkou přijíždíme na křižovatku, kterou jsme již jednou projeli. Obracíme na druhou stranu a toutéž alejí se dostáváme na okraj lesa, kde trasa navazuje na zelenou turistickou trasu souběžně vedoucí s železniční tratí, po tvrdé, úzké písčité pěšině krajem lesa. Zbožňuji tyto stezičky, klikatí se, letí to po nich, zleva strom, zprava strom, paráda. 
HubertLeží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se bojím, že umře. Tak nějak komentovala slepička kohoutkovu tragedii a tak nějak vypadal pohled na závodníka, který ležel v křoví v samém začátku úseku trati, která byla snad tréninkovým místem liliputánů na malých kolech. Tak krátce po sobě následující vrcholy a spodky, že přední kolo bylo již na vrcholu a zadní ještě ve sjezdu do doliny, jsem ještě nezažil, A samozřejmě, že v té první ten „kohoutek“ ležel. Kdyby tam nebyl on, tak bych tak asi dopadl i já. Ale jak v pohádce, vše dopadlo dobře, vymotali jsme ho z toho křoví a po dalších hup, hup, hup v délce asi 100m opouštím les a kolmo přes trať do Charvatské Nové Vsi s asistencí těch, co mají v logu „Pomáhat a chránit“ se přes státní silnici vracíme do kančí obory. Přejezd mostu přes odlehčovací rameno a je již v dohledu Břeclavský zámeček s cílem. Ještě jízda kolem zámečku pro navedení do správného směru a jsem po 37 km při 181 „nastoupaných“ metrech v cíli.

1.
50+
VRZAL
Josef
1959
KC HAKR Brno
1:13:36
19.
50+
BARTOŠ
František
1945
BBH Brno
1:36:20

 
A co na závěr?
Byl jsem rád, že jsem to aspoň tak i s tím penicilinem zvládl a nezůstal tam. Nakonec nezbývá nic jiného, než ukončit postřehy z Břeclavského kance větou, kterou už jsem někde použil a jak to vypadá při mé nátuře, ještě často použiji. Viděli jste už někdy takového v…?
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Marek - Ulet, letos jedu kance s tebo, ne?

16. 2. 2010 13:20

Dobrý popisek, letoas si dám Kance s tebou, konec konců je to u nás na moravě, tak se už těším :-)