Jdi na obsah Jdi na menu

Javorníky 2011 /Dan/

31. 10. 2011

Každý rok vyrážíme někam na pár dní bajkovat. Letos Milek vyrazil směrem na Sella Rondu a já z důvodů úspory času jen do českých luhů a hájů, resp. do valašských. Sice se již blížil podzim a z původních osmi ohlášených účastníků jsem zůstali jen čtyři, ale to nic neubralo na síle zážitků a kvalitě těch pár dní.

 javorniky_003.jpg

Za výchozí bod jsem zvolili Kohútku. Znamenalo to však, že vracet se budeme vždy do kopce, ale zase nám pěkné východy a západy slunce budou odměnou.

 

 

V pátek jedeme autem do Makovského sedla a odtum vyrážíme směr rozhledna Čarták. Úvodní výšlap nám pěkně roztahuje plicní kanálky, ale nereptáme a šlapeme. Brblat zečneme, až Mara zjistí, že ztratil brýle, který si frajersky dal na helmu. Nepočítal však s mým dokolaným navigačním smyslem,  který nás zavedl do neprůjezdné houštiny. Vracíme a houštinu si dáváme ještě jednou a díky tomu brýle nacházíme. Původní zamýšlenou trasu měníme z důvodu pozdního příjezdu Ondřeje. Tak se vracíme na Kyčerku a odtud po doplnění energie vyrážíme do druhého kola.

 javorniky_016.jpg

Záznam páteční večerní trasy

Kopce jsme čekali, ale i když by se první den nemělo nic přehánět, začínáme krutým stoupákem na Javorníček. Fakt výživná záležitost. Velkou odměnou nám je luxusní počasí a k tomu ta panorámata! Na Příslopském sedle trasu konzultujeme s domorodci a díky nim se k autům již jen vezeme. Ale jak! Pár kiláků skvělého sjezdu, který je přerušený pouze Marovým defektem. Díru rychle lepíme, neskutečně si to dáváme a pak už jen úprk do sprchy a na pivko. Na Kohútce je blaze.

 javorniky_039.jpg

Ještě že máme s sebou Máru, jinak fakt nevím, čím bychom se bavili. Celou noc proběhal mezi postelí, hajzlíkem a čerstvým vzduchem, a tak ráno bojkotuje snídani. Ale je to chlapík statečný, a když mu dáváme hodinku navíc, během které mu připravíme kolo, vyrážíme všichni společně. Pomalejší rozjezd po hřebeni přes Malý Javorník střídá místy téměř závodní tempo. Euforie z pohybu na kole, skvělého počasí, přátel a nových zážitků je maximální. Kochačka všemi směry, prostě pohoda jazz.

 

Ve Valašském šenku dáme na doporučení a energii nám dodává kyselica a guláš z kotlíku. Taky dobrý. Napojíme se na kousek včerejší trasy, ale dál pokračujeme po dalším hřeběni směrem na Soláň. Původní plán dojed až tam vzal - vzhledem k času a nutnosti najít bankomat - za své, což nám zas tak moc nevadí. Vidina závěrečného výjezdu je dostatečně demotivující. Aspoň si dáme výbornou točenou zmrzku v Karlovicích a pak již jen asfalt, sprcha a večeře.

javorniky_047.jpg

Nedělní trasou jsem se nechal inspirovat na www.trails.cz. Dal jsem na jejich radu a, i když vybaven garminem i se slovenskou mapou, prikupil jsem klasickou mapu. A fakt byla potřeba. Značení trailů bohužel není žádné, takže příprava doma u pc a následné odhadování z mapy je na místě. Ondřej po pár kilácích končí. Jeho brzdy odešly do věčných lovišť. A dodnes neví, jak dobře udělal. Skvělá trasa byla draze zaplacena. Naštěstí kluci byli dostatečně slušní a neposlali mne i s mapou a garminem do pr... Z původních 28 kilometrů jsem si najeli něco přes 40. A fakt se nevyplatí věřit vlastní intuici a orientačnímu nesmyslu, protože buď velmi rychle spadnete několik stovek výškových metrů nebo naopak dlouze stoupáte, abyste pak zabloudili v nepropustné houštině, abyste se nakonec potupně vrátili na turistickou značku. A o závěrečném tlačení kol k Portáši raději již ani nepíšu. To by pak byl článek s hvězdičkou. Snad se časem zančení zlepší.

 Záznam nedělní trasy

javorniky_051.jpg

Takže když to na závěr shrnu: za tři dny jsem byli čtyřikrát na kole, najeli jsem okolo 120 km, nastoupali přes 4000 metrů. A to vše 90 minut jízdy autem od baráku. Paráda!

 

Náhledy fotografií ze složky Javorníky 2011