Jdi na obsah Jdi na menu

MTB Marathon Rychlebskými stezkami /Dan/

Když se začalo něco málo šuškat o tom, že v rychlebkách se pojede bajkmaraton, tak hned bylo rozhodnuto. Jedu! Samozřejmě, že né sám. Holky zůstaly doma a my vyrazili pouze v pánské sestavě. Kraj je to drsný a my přeci nejsme žádné bábovky (jediná mezi námi byla ta od Lucky), tak se s tím jedeme poprat. Abychom nasáli atmosféru a řádně se aklimatizovali, vyrážíme s Márou jíž v pátek ráno. Cesta je to z Brna daleká, tak na kolo sedáme až v poledne. Řádně natěšení vyrážíme k prvním výškovým metrům.
Od kluků meriďáckých víme co a jak a hlavně taky kam. Projíždíme desátý až pětadvacátý kilometr sobotního maratonu. Sakra, zítra to bude fakt makačka. Z tratě se odpojujeme na Sokolím vrchu, ze kterého v neděli startuje enduro závod. To je taky důvod, proč jsem se škrábali do tisíce metrů nad mořem. Jasně, výhled je taky pěknej, ale nás hlavně zajímá to, co máme před předním kolem. Snažíme si trať trochu zapamatovat a jedeme víc na jistotu. No a taky jsme tu přece poprvé, takže nás některé úseky dostávají. S pár přestávkama jsme dole za dvacet minut. Uvidíme, jak se nám bude dařit v neděli.
Cestou zpět brzdíme u infocentra v Černé Vodě, kde si třepeme pravicí s místní lídrem Pavlem Horníkem - fajn týpek. Takovýho by potřebovalo nejedno město v naší matičce zemi. Bydlíme hned naproti “íčka”, tak jen přihodíme do báglu plavky a s malou zastávkou na škopek razíme směr lom Rampy, kde je vyhlášená koupačka.

Krapítek cestou kufruji - po asfaltu tam přece trefí každý a navíc je to již 17 járů, co jsem tu byl naposledy. Ten pohled na sluncem zalitý lom s nádhernou vodou je poslední kapka pro Márovu hladinku endorfínů, která tím přetéká a on se nehroženě vrhá vodě vstříc málem i s kolem. Jsme mega nadšeni. Vzhledem k tomu, jaké byly předpovědi, počasí zatím vychází na jedničku.
K večer odchytáváme Little Johna a následně Kubu, kteří přijeli železným ořem a po vlastní ose a jedeme do tábora ve Velké Kraši, kde je zázemí závodu. Registrujeme se tedy na oba závody, vychutnáváme Hanušovické škopek a rozebíráme taktiku na zítřejší den. Kuba má jasno. Bere foťák a bude dokumentovat naše zápolení s tratí. A my? My přece jedeme na pohodu! Kochačka, poznávačka, pohoda jazz. Tak se jdem na to vyspat.
Ráno si cestou na start příjemně na novém trailu podél Černého potoka rozjíždíme nohy. Nevím, nevím, zda těch včerejší čtyřicet kilců a devětset výškových metrů nebylo trochu moc. Čas ukáže. Ale možná se dnes nic nejede, protože je 5 minut do startu a nikdo ještě nestojí na startovní čáře. Na startu se nás potkává dost … málo. Necelá šedesátka bajkerů (53). Tak toto opravdu není komerční záležitost. Zdravím se s Alešem Procházkou (guru Šela marathonu) a vzápětí slyším START!
rychleby_maraton_35.jpgKlid, hlavně klid, nepřepal začátek, si říkám, ale je to houby platné. Všichni vyrazili jako kdyby to dnes bylo pouhé silniční kritérium. Jedinou výhodu to má, že všem ženským mohu koukat bez ostychu na zadek. Bohužel jen do další zatáčky, kdy mi mizí nenávratně v dáli. Takže od třetího kilometru jsem na to z velké části sám. Prvních deset se motá kolem Černého potoka a míří přes Černou vodu k úpatí stezek. Aspoň je čas naladit závodnickou notu. Míjím Johna, který chytl defekt, má bombičku, tak to by to měl mít spravené v cukuletu. Bohužel bombička nebombičkuje tak, jak by měla. Tak až někdo z chvostu mu půjčuje pumpičku. Terén až po nástup na stezky (asi 25. kilometr) není nijak náročný. Sice stále stoupáme, ale většinou po slušných cestách. Tady se však začíná lámat chleba! Jsem rád, že není takový pařák jako včera. Je příjemně pod mrakem, pršet neprší, je fajn. Stejně se ale potím jako kůň. Asi to bude tím kopcem. Hned po nástupu nás čeká velká část trailu “Tajemný” s následným hupem (bohužel nahoru) k občerstvovačce. Zde poprvé sesedám a šlapu po svých až k ní. Koláčky, koláčky, koláčky … tak na ty budu pět chválu hodně dlouho. Dávám hned  dva nebo tři. K tomu banán a mám zase chuť do života. Teda aspoň chvíli, než se trať lomí směrem k Sokolímu vrchu. Zde jedeme společně s Alešem, který má sil očividně dostatek. Nejenže do této chvíli neustále mluví, ale navíc v místech, které jsou pro mne z důvodu velkého převýšení a kvality terénu nesjízdné, v klidu šlape a mizí mi v dáli. Takže zase sám! Vlastně ne na tak dlouho. Dojíždí mne John a společně dáváme ty široké odpočinkové šotoliny. Aleš řeší defekt a já se snažím nabrat co nejvíce ztracených sil. Těch deset kilometrů okolo Na Radosti mi hodně bodne.
Pak nás ovšem čeká naše staré známé - Tajemný a hup nahoru k bufetu. John inspirován čelními závodníky to dává bez ztráty kytičky a ujíždí mi. Takže zase sám za sebe. Koláček jeden druhý a jedeme dál. Technický a náročný terén se střídá se širokými cestami. Naštěstí. Sil mi dochází, ale i tak se mi kolem kopce Divočák průměrná rychlost mírně zvyšuje. Těch 14 kilometrů k dalším koláčkům uběhlo docela v pohodě. Do cíle mi tedy zbývá necelých sedmnáct. Tak to už by mohla být pohoda, ne?
 

Óóó, jak krutě jsem se mýlil. Výjezd novou lesní cestou tipu valouny a písek, následný sjezd po trailu Sjezdy, zatracené objíždění Hradiska i pohled na grilující karavanisty byly pro mne posledním hřebíčkem do mé cyklistické duše. (Jo a když už tady píšu o duši, tak opět musím vyzdvihnout dobrou práci Joe´s No Flats - bez defektu, tak si mohu dovolit 12 kiláčků do cíle půjčit svoji rezervu jednomu nešťastníkovi.)
ProfilDo cíle to již mám za pár, tak se snažím vydolovat poslední zbytky sil. A že jsem je musel dolovat ještě dlouho, protože motanice, kterou nám pořadatelé připravili na posledních kilometrech byla fakt smrtelná. Trail podél Černého potoka je exkluzivní, ale my ho ještě na chvíli musíme opustit, abychom si dali přídavek ve formě několika kilometrů a výškových metrů. Naštěstí se nekoná slibované převýšení (něco přes 2000 metrů), ale v cíli mi Garmin ukazuje +-1400 a k tomu více jak 70 kiláčků. Uf! Ty voe, to byl nášup.
Já, kolo, kamarádi a vlastně téměř všichni (jeden odvoz do špitálu) dorazili do cíle v pohodě. Škopek a kuře na paprice s těstovinama nám dělá moc dobře. Ještě chvíli to rozebíráme, ale pak se vracíme na ubikaci. Rychle převlíct a ještě se jedeme vykoupat. Paráda. Zvládáme ještě malý relax a o půl deváté se vracíme do tábora na koncert Lenky Dusilové a pěkně vypečený stejk. Tím dnešek končí, ale zítra ráno se opět probudíme v Rychlebkách a čeká nás enduro závod. 

Výsledky:

Pořadí Start. č. Jméno Ročník Čas
1. 44 Balazy Maciek 1980 3:05:11
29. 39 Saramák Jan 1982 4:13:06
36. 9 Klimeš Dan 1977 4:29:46
45. 1 Drábek Marek 1976 5:41:39

 Výsledky komplet.

 

Náhledy fotografií ze složky MTB Marathon Rychlebskými stezkami