Jdi na obsah Jdi na menu

Author Šela Marathon 2011 /Dan/

S necelou tisícovkou v nohách se na letošní Šelu docela těším. Počasí pár dní před závodem ještě vypadá všelijak, ráno mrazíky, odpoledne déšť, ale Aleš Procházka uklidňuje, že k panice není dovůd a rosničkáři ho v tom podporují. A maj recht. V sobotu ráno vyrážíme do slunečného dne. Já na dlouhou, Milek na krátkou. Ostatní trasy – cross 71 km, singlespeed a jednokolky – v našich řadách zástupce nemají. Volím tedy krátký rukáv, ale k tomu nové kompresní podkolenky od Pell´sového Ježíška. Dnes bude příležitost je pořádně otestovat.
Dan s kamerou na startuNa startu se nikam nehrnu a tak ještě patnáct minut před startem bloumám po náměstí. Díky tomu mne odchytí Aleš, že prý potřebují ještě jednu kameru na trati. A jestli ji nemohu vzít. Bohužel času není moc, tak volíme kameru na prsní pás. Jediná výhoda toho je, že mohu do první lajny. Tak stojím v lajně s Hruškou, Fotjíkem, Jobánkem a Lídou Damkovou. Ani není čas se rozkoukat a už je tu start. Kupodivu to zas není taková palba, jak jsem čekal. Před první kaluží v terénu se sice tvoří malý špunt, ale za chvíli si na semtam kaluž zvykáme. Velkou část trati se práší, ale mokrých úseků je taky pár. O co je jich méně, o to vydatnější jsou!  
Asi díky první lajně začátek závodu jede slušně. Trochu se hlídám – nechci přepálit začátek. Za zády slyším známý hlas Lídy Damkové, která opět velmi nepříjemně „povzbuzuje“ a srovnává jízdu s výletem na Kokořín. Chvíli se s ní snažím diskutovat, ale nikam to nevede, tak jí raději ujíždím. První část trasy mám skoro za sebou, byla příjemně hravá a rozmanitá. Od všeho něco. Že bych to už zabalil? Ještě mi chybí 75 kiláčků a dva výjezdy na Helf. Loňskou výjezdovou prémii jsem rozhodnut letos vynechat, ale není mi dopřáno. Objížďka již není možná. No, nevadí. Jdu tedy po svých. Ale kolega vedle mne ji dává. Fakt dobrej! Už vidím naše fanynky – Lucku, Lenku a KaFe. Za jejich povzbuzování si užívám nájezd do druhé části.
Jedu hodně opatrně, abych celý závod vydržel. Naštěstí následující pasáž Helfštýn – Hubert je spíše odpočinková. Snažím se tedy nabrat síly. Na bufetu doplním energii a jedu dál. Snažím se vybavit si loňskou trasu, která v této části byla jiná. Ovšem loni jsem se tak strašně trápil, že fakt nevím. Na organizátory vychvalované traily si vzpomínám pouze matně. Avšak ani návrat do původních kolejí není špatný. Užívám si technické pasáže a luxusní trail směrem k Rybářům. Pár souputníků předjíždím, ale spíš jen tak z hecu, než že by mi šlo o místo.
U Pony v Rybářích dávám opět banán a ionťák a vyrážím směr Moravská brána. Trochu nám fouká do protivky, tak tento úsek ubírá hodně sil. Strach, že louky budou podmáčené, naštěstí není opodstatněný, ale i tak mám v nájezdu do Uhřínova dost. Řadím tedy Kašpárka a na jistotu šlapu vzhůru. Téměř na vrcholu mne dojíždí Lída – kdybych měl sílu, tak smeknu. V tomto věku a takové výkony! Všechna čest. Ztrácím sice hodně pozic, ale vzhledem k tomu, že vím, co mne čeká, jsem klidný. V Uhřínově je zase výborně zásobená občerstvovačka. Tady již neodolám a ochutnávám koláče, kolu, ionťák a můj „oblíbený“ banán. A funím dál.
Nájezd do peklaKdyž jsem před závodem koukal do hobíkovské historie, zjistil jsem, že dlouhou jsem na Šele jel naposledy před šesti lety - to je doba. Jsem rád, že se trasa příliš nemění. A když už, tak jsou to většinou změny k lepšímu. I když například za Uhřínovem padák dolů a následný výjezd sjezdovky nevím, jestli mezi ně zařadit. Ale co už – když už tam jednou je, tak se s ním musím poprat. Takže se peru a těším se na následující pasáž, která nás dovede pod peklo – tříkilometrový stoupák, kde se ukáže, kdo kolik má ještě sil.
S překvapením zjišťuji, že všichni okolo mne stále ještě dost, resp. minimálně tolik, kolik já. Počasí je skvělé a navíc tato část je příjemně vyčištěná, tak jedeme po sluníčku a v přiměřené pohodě. Malý sjezd a ještě výšlap do Slavkova k poslednímu bufetu. Ve sjezdu jedu hodně opatrně. Síly už dochází a nějak nemám chuť se zrakvit. Fakt už nemám, kde brát. A tak v místech, kde – jak si vzpomínám – jsem ještě závodil, se peru jen sám se sebou. Asfaltový přejezd do Lipníka je pro mne čirou záchranou. Fakt už nevymyslím nic, jsem jen schopen zařadit kašpárka a začít se drápat do cíle. Do celkových 2 150 výškových metrů mi zbývá jen kousek. Sem tam se kolem mne přežene některý ze závodníků kratší trasy, ale ani to mne již nevyhecuje.
MrtvolaSilou vůle se doploužím do cíle. Zde ze mne strhávají kameru a komentátor se ze mne snaží dostat kloudné slovo. Moje nesrozumitelné zachrčení bylo asi více než výmluvné.  Zmohl jsem se jen na plácnutí sebou na slunkem prohřátou trávu a komunikovat jsem začal až po třetím pivku. I tak byl můj monolog pouze monotématický – UŽ NIKDY VÍCE!!!
I teď – pár dní po závodě – kdy tento článek píšu, tyto pocity ve mně přervávají. I když je Šela nádherný maraton se skvělou organizací, výborným zázemím a navíc, když se vydaří počasí, tak nemá konkurenci, ale stál mne příliš mnoho sil. No, uvidíme za rok.
Vlastně nevím, proč brblám. Vždyť čas, který jsem si stanovil na začátku, jsem do puntíku splnil, technické problémy se mi vyhnuly, bylo luxusní počasí, které si všichni na trati i v doprovodu užili. Tak co bych chtěl, sakra, víc?! Jo, už vím. Abych po dojezdu byl více v pohodě.
Na start se nás postavilo něco přes 600 a dojelo 602. Na ostatních tratích bylo dalších 700 závodníků. Smekám před jednokolaři, který si dali 17,5 km (dle jejich slov šli třetinu pěšky) a před jedním koloběžkářem, který jel jednu z kratších tratí.
PS:  Ještě se musím vrátit k již zmíněným kompresním podkolenkám od Pell´su. Už jsem je párkrát letos vyzkoušel a spokojenost. Toto ovšem byla první příležitost na delší trati. Pocit tlaku na lýtka jsem nijak necítil, přehřívání taky ne. Ke konci se křeče blížily, ale jen stehen a i těm jsem po přizpůsobení tempa lehce ujel. A aniž bych nějak zvlášť regeneroval, tak pocit unavených nohou se nedostavil. Buď jsem se flákal nebo to funguje. No a kdyby nic, tak prostě po sundání podkolenek nemáte nohy od bláta!!!

 

Pořadí Start. č. Jméno Čas
1. 2 Jobánek Jan 3:36:22.3
2. 4 Hruška Jan 3:37:57.8
254. 325 Klimeš Dan 5:35:09.0

asm11jk2720_d.jpgTak a zatím co já se trápil na dlouhé, tak Milek si užíval na krétké trase, kde také startovalo něco okolo 600 závodníků. Díky dokonalé znalosti trasy ho zeblodění špice nijak nepostihlo a závod dojel v naprosté pohodě. Takže mne pak trochu provokoval.

Pořadí Start. č. Jméno Čas
1. 2587 Rauchfuss Marek 2:22:10.3
350. 2133 Hrčka Milan 3:50:11.0

 

 

Náhledy fotografií ze složky Author Šela Marathon 2011

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář