Jdi na obsah Jdi na menu

Za východem slunce na Lysou horu /Dan/

12. 6. 2011

To se tak holt někdy stane, že se vydáš na akci, o jejímž smyslu většina obyvatel planety vážně pochybuje. Nevěřícně jen kroutí hlavou a myslí se o ... mně? tobě? nás ... že jsme se už asi úplně zbláznili. Ale já se domnívám, že opak je pravdou a že není právě nad takové akce, jako je tato.

Prostě v pátek kolem poledne mi volá Libor, cože to vlastně dělám v noci? No co bych asi tak dělal?! Spim!!! Takže jak jsem se dozvěděl, nespim, ale jedu na Lysou horu. Tam se koná již několikátý ročník nočního výjezdu za východem slunce. Tak jo. Jedeme!

O půl deváté nakládáme kola a v jedenáct uléháme ke krátkému odpočinku u nádrže Šance za Ostravicí. Usnout se nám stejně nedaří a tak v půl jedné vyrážíme k vrcholu. I když trasa není pevně dána, nejedeme tou, kterou většina. Prvních 11 kilometrů nás vede Honza nad přehradou. Vlastně ani moc nevím, co mne čeká. Snad jediné takové to obecné - nejvyšší vrchol Beskyd a podobně. Semotamo kouknu na džípíesku, jak jsme vysoko a taky kolikaprocentní stoupání se právě snažím vyjet. 17% je max. Po těch 11 kiláčcích se napojujeme na asfaltovou dálnici, která již vede téměř direkt na vrchol. Tento pohled je z těch nejzajímavějších, protože cesta vypadá jako z nějakého sci-fi. Jak jinak popsat tu řadu bílých a červených různě se mihajících světýlek. Takže se řadíme do kolony a šlapeme. 

Za dvě hodinky od startu dobýváme vrchol. Tma jak v pytli, jen všude ta světýlka. Chytáme místo v jedné ze dvou hospůdek. Pivko s polívkou nás příjemně uspává, ale všudypřítomný mumraj nás moc nenechá. Všude je plno podobně střelených bajkerů a bajkerek všech věkových i výkonnostních kategorií. Atmosféra je výborná. Právě kvůli ní stojí tuto akci minimálně jednou absolvovat. 

 

 Lehce před čtvrtou ranní začíná sluno vycházet. Bohužel ho máme za mraky, ale i tak je to zážitek. Z hospůdek se rojí bajkeři jak mravenci, kteří se těší, že se nahřejí na slunci. Bohužel opak je pravdou. Venku je čeká 6° a vítr. Tak se všichnio balí do všeho, co mají, fotí a vyráží směr teplým domovům. I my se zvedáme, děláme společné vrcholové foto a pak se asi jako jedinní vydáváme po žluté turistické terénem dolů. 

Během chvilky je veškerá unáva tatam a my se musíme na 110% věnovat tou co nás čeká. Je to asi jeden z nejhustších sjezdů, co jsem kdy jel. Začátek je vymleté úzké koryto s mokrými kameny a kořeny. Pak se cesta mění v sice širší, ale i task pořádně kamenitou. No a závěr je pořádný prďák dolů. Až na pár lehčích pádů a jeden defekt to dáváme nez ztráty kytičky. To co jsem v noci šlapali dvě hodiny nahoru, dáváme během hodinky dolů. 

Malá rekapitulace: 400 km autem, na kole 16 km stoupání, 900 výškových metrů a 9 km drsnýho sjezdu. A to vše v noci!!! Co že jsem to na začátku psal o bláznech ...

 

 

Náhledy fotografií ze složky Za východem slunce na Lysou horu