Jdi na obsah Jdi na menu

MTB Maraton a Enduro Kouty nad Desnou

1. 7. 2012

S odstupem času píšu pár vzpomínek na cyklistický víkend strávený v Koutech nad Desnou, kde se v sobotu konal marathon a v neděli enduro. To byl taky důvod, proč jsem se tam vydal. Poslední dobou u mne převažuje lenost jet někam daleko, kvůli „pár“ kilometrům v sedle. No, přiznávám, že zde byl ještě jeden důvod, a to, že v Koutech máme jednu z našich nejzajímavějších lanovek. Tak abych to tak nějak všechno spojil, nechal jsem si udělat firemní doplíkovské dresy, nabalil rodinu a vyrazil.

V sobotu na marathon dojíždím téměř na poslední chvíli, ale organizace je špičková, tak je to bez stresu. Registrace k závodu je v samostatném velkém přívěsu, kde vše běží velmi hladce. Díky tomu, máš čas si ještě prohlídnout stánky, dát si předstartovní škopek a v klidu se zařadit na konec startovního pole. Tady se nás sešlo lehce přes čtyři stovky. Počasí je luxusní, nezbývá než se těšit.

Po startu se jede dlouho po asfaltu do Loučné a odtud prudká pravá a začíná se stoupat na Dlouhé stráně. Vím, co mne čeká, tak nikam nekvaltuji. I tak mám skóre více než aktivní! Paráda, jede se mi dobře. Naštěstí se nejede stále jen asfalt, ale trasa nás vede převážně po šotolinách. V podstatě prvních 22 kiláků stále stoupáme. Jsem překvapen, s jakou lehkostí se vydrápu téměř k nádrži.

Pak přichází snad jediná odpočinkovější pasáž – traverz na úbočí nádrže, kde se ovšem snažím silou vůle udržet pozici. Moc to nejde. Plno soupeřů vycítilo šanci a tak tady do toho dupou o sto šest. Ovšem pouze do chvíle, kdy se cesta zlomí prudce dolů a my padáme mnoho drahocenně vydobytých výškových metrů dolů. Sjezd to je hodně rychlý a také kvůli prachu nebezpečný.  Ale to už se cesta opět zklidňuje a my můžeme chvíli odpočinout, než začneme zase stoupat k vrcholu.  Napojujeme se na koutecký bikepark a v protisměru Uhlířské trasy nabíráme ztracenou výšku. Když dojedeme na sjezdovky, tak nás čeká občerstvení. Čekal jsem ho trochu dřív, tady už je dost pozdě. Teď už jen sedlo dolů a pevně chytit řídítka a po Medvědí a Uhlířské trasy dolů do cíle.  V tom letu se snažím nejen udržet svoje místo, ale i si zapamatovat trasu, v domnění, že tudy pojedu i zítra při enduru. Jak šeredně se bohužel mýlím!

Do cíle dojíždím na 214 pozici za dvě hodiny 34 minut. No, mohlo to být lepší, ale i horší. První Kristián Hynek mi nadělil necelou hodinu.  Což v závodě s tak velkým převýšením a těžkým sjezdem beru s úsměvem. Snad do příštího roku vychytají rozmístění bufetů, jinak bych tomuto marathonu nevytknul téměř nic. Což se ovšem nedá říct o nedělním enduro závodu!

Výsledky MTB Marathonu

Po zkušenostech, které mám za sebou z Rychlebských stezek a s vědomím, že závod je pod hlavičkou Kola pro život se docela těším. První, co mne ráno zaráží je, že po tom dokonalém sobotním zázemí není ani vidu ani slechu. Organizace probíhá tak trochu zmateně. Nikdo nikomu nic neřekne, žádný hlavní organizátor. Lucka mne ještě přemlouvá, ať ze sebe udělám želvu a půjčím si chrániče. Jak prozíravé to od ní bylo.

Tak tedy nabalená v novém frírajdovém dresu vyrážím „naší“ lanovkou na start, kde stojí společně s Michalem Prokopem, Robem Trnkou (který má tuto taškařici na svědomí) a dalšími 30 odvážlivci.  Startuje se od horní stanice lanovky a jedou se čtyři erzety. Už první mi naznačuje, že toto není jízda pro hobíky. Jsem dost mimo mísu. Ochranný krunýř není zbytečný a po pár metrech plní svoji funkci. Já jsem v cajku, tak to odnáší jen potrhaný dres.  Dole se oklepávám – snad mám to nejhorší za sebou. Nemám! Další tři trasy nejsou o nic lepší. Včerejší uhlířská se bohužel nejede.  Vše je fakt pro mne (a dle některých reakcí ze startovního pole nejen pro mne) hodně těžké. Žádný kolo pro život, ale kolo o život! 

Čtyři hodně náročné sjezdy v tomto vedru byly fakt nad moje síly. Ve druhém zkoušce jsem zazmatkoval a měl jsem pocit, že jedu špatně, tak jsem se v tom nejprudším místě vracel. Tak mne tedy dojela jediná žena startovního pole. Tak jsem se zbytek trasy držel za ní a rozhodně jsem neměl na to, abych ji předjel.  Třetí byla hodně šlapavá, tak to jsem fakt málem vypustil duši a ne závěr jsem si dal přímo před kamerou pěkný polet přes řídítka. Čtvrtou jedu už jen na dojetí. Chvíli přede mnou startuje Radim Kořínek. Neskutečně si to dává. Při jednom skoku urazil sedlo, tak ho předjíždím. Ovšem za chvilku mne má. Dává si to jen tak v elasťácích na devětadvacítkovým hardtailu. Tak mu uvolňuji stopu a za chvíli ho jiýž ani nevidím. Smekám! No stejně za po pár metrech jedu po ráfku. Téměř nový nobynic je na vyhození. Takovou díru ani no flat nespraví. Takže do cíle po svých.  Stejně už na kolo nemám ani myšlenky. Teď už jen pivo, jídlo, sprcha a domů, pane Berka, domů.

Ale ouha strouha – zázemí nikde, sprchy nikde, wapka nikde … zbývá buď Desná, nebo pokoutně vytažená hadice ze sprch a pěkně na „Adama“ přede všemi. Toto je součást seriálu Kolo pro život?! To mi asi někde něco uniklo!!! 

 

Náhledy fotografií ze složky MTB Marathon a Enduro 2012, Kouty nad Desnou