Jdi na obsah Jdi na menu

II. Bi(ke)(va)kování (napsal Sonny)

28. 8. 2014
Zase ten rok začal tak nějak jako poslední dva roky před ním. Minulý rok pln odhodlání jsem začal dokonce trénovat na 80km maraton na Vysočině - a že to byla super akce! I když jsem měl v nohách jen 200km - sic najeté v Jeseníkách - nicméně najeté po maximálně 20km. Že jsem blázen, to vím, ale když už člověk trénuje ve sněhu, kdy v nížinách je zem dávno holá, tak to chce prostě doklepat. Po 80 km jsem toho moc nenajel a už byl termín prvního backcountry. Takže letošek byl jasný, jako facka na tváři ve studeném větru. Příští rok znovu.

ii.-bbh-backcountry-2014-005.jpg

A letos? No, letos maraton nebyl a celkově jsem se divil, když jsem před výjezdem měl na endomondu 240km. A já se prostě s nadcházejícími dny těšil víc a víc. Jak to tak bývá, kolo jsem měl seřízené a po servisu už nějaký ten týden. Takže nikoho nepřekvapí, když jsem dával seřizovat brzdy jen pár dní před a řetěz jsem mazal na nádraží v České Třebové 15 minut před odjezdem vlaku. Do toho jsem v pondělí (vyrážíme ve čtvrtek) ještě objednával nový batoh od Evocu. Přece nepojedu s tím co loni?!

ii.-bbh-backcountry-2014-011.jpg

Pak už nastal den D-1. Středa ve znamení myšlenek na pěkných pár dní a přemýšlení co mám či nemá vzít. Pak byl večer a já si to fičel z Ostravy na chalupu a skoro o půlnoci balil batoh.
Den D: den jako každý jiný letošní léta, takže pršelo a bylo krásných 13°C. Nasedám do auta a nechávám se odvézt do České Třebové. A pak už jen čekám na vlak. Minuty ubíhají, světla, nějaké to zahoukání, skřípání brzd a Mára otevírá dveře. Super, postavil jsem se přesně tam, kam jsem měl. Pak už jen samé ahój, slivovice z jedné i druhé strany, zpoždění, nějaký ten přestup a tlachání o kolech, velikostech batohů, alumatek a už je tu konečná v Náchodě.
Tak rychle šup na kolo, hledání mostu a hned do kopců - v dálce nás už vítá první bunkr. Míříme k dělostřelcké tvrzi Dobrošov. Trocha kochání, ztráta výškovch metrů, frííírajd, něco tlačení nahoru a než bych někoho dojel, jsme u Masarykovy chaty. Dál nás čeká výjezd na Velkou deštnou, pár fotek, projet kolem Kunštácké kaple a nabrat směr Hanička. Ta bohužel je zavřená asi už od 18:00 a kolem dokola je zhruba 3m plot, přes který nevidí ani superman. Blížící se noc a padající mlha nás nutí šlápnout do pedálů. Odbočujeme s trasy do malé dědiny - Bartošovice v Orlických horách kde po chvilce nacházíme super hospůdku s domácími knedlíky, studeným pivem a slivovicí. Posléze objednáváme pokoj pod altánkem a jdeme spát. Pro mě končí první den s 55km v nohách, kdy jsem zjistil, že letos budu opravdu poslední a další tři dny budou peklo.

ii.-bbh-backcountry-2014-022.jpg

Den druhý začal bohatou snídaní a než jsem se stačil pořádně probrat, jsme v sedle a najíždíme první kilometry. Před námi je obzvlášť dlouhá etapa. Cíl totiž není nikde jinde než na Paprsku. Napojujeme se na Jiráskovu cestu, projíždíme přes Pašeráckou lávku, Zemskou bránou a vydáváme se směrem na Králický sněžník. Volíme samozřejmě cestu kolem hraničních kamenů. Cesta přes zarostlé, podmáčené louky a remízky ubírá hodně psychických a fyzických sil. Narážíme na asfalt a po něm nahoru. I když jsem nijak nenadával, půlka kopce prostě nešla. Neviděl jsem před sebou táhlý kopec, ale stojku jak na K2. Po občerstvení a dalším tlačení míjíme chatu pod Sněžníkem. S příchodem večera kotvíme na Kladském sedle. Vypadáme jak parta lidí co nejedla už týden a bereme vše, co se lije a kouše. Po hodince odpočinku míříme na vychvalovaný Luďův trail. Co vám mám  povídat - je skoro tma, 5 minut před trailem už nemží, ale lije jak z konve a bez světel vyrážíme do lesa. Z informací, že teď se musí šlapat a pak je to jen 500 metrů do kopce k chatě na Paprsku a s doslovným pobízením od Dana šlapu o stošest. Na konci trailu - zmoklý jak pes - zjišťuji, že 500m to sice je, ale až po těch dvou kilometrech. Na chatu dorážím kupodivu jako třetí a objednáváme hned grog a borůvkové knedlíky.

ii.-bbh-backcountry-2014-018.jpg

Na to, že jsem 2x zabloudil a místo 66km mám v nohách skoro 75km, cítím z toho obrovskou euforii a nadšení. Přesně to je to, co hledám! V hlavě si promítám, jak jsem před pár lety neměl duši, montpáku, světlo, lepení, hustilku a byl jsem za tmy sám na Jesenickém hřebenu. Tohle vymyslet prostě nejde, tohle se musí zažít.
Třetí den už optimisticky nevypadá. Hustá mračna dál zkrápějí vše co pod nimi leží. Plán je jasný. Nasedáme směr Ramzová. Marně se pokuším někoho přemluvit, aby se vydal se mnou na Šerák a dál na Praděd, Skřítek a dojet na chalupu. Nicméně po velké ztrátě “přátel” a času to nakonec vzdávám i já a zbaběle nastupuji do vlaku jako ostatní. Sice zklamán, že jsem prošvihnul výšlap na Šerák, Červenohorské sedlo, Praděd a dál, ale pln zážitků a zkušeností doslova napěchovaných do dvou báječných dnů.
 
Příští rok zase, Sonny
 

Náhledy fotografií ze složky II. BBH Backcountry 2014