Jdi na obsah Jdi na menu

Nedvědice - Brno na 29 palcích

17. 11. 2011

Jak využít den volna téměř uprostřed týdne? Kam utéct přes smogem? Jedině na kolo a ven z města! No co, že je půlka listopadu, počasí zatím slušný, sucho, kolem nuly, tak není co řešit. A aby to bylo ještě zajímavější, půjčuji si v Cyklopointu devětadvacetipalcovou Meridu Big Nine 900-D. Už dlouho zvažuji, jaký bude další bajk a dvacetdevítka je jednou z variant. Takže tento článek bude proložen několik mými postřehy s ní.

nedvedice_002.jpg

Big nine poprvé: Po vyzkoušení velikosti 19“ a 17“ volím tu větší. Měl jsem co dělat, aby ji v celém stavu narval do auta. Furt nějaká část lezla ven. Ale nakonec se vešla.
Z několika pozvaných se chytá Vašek a tak společně už o půl deváté sedíme ve vlaku směr Nedvědice. Nejsme jediní – druhá dvojice taky vyráží z Nedvědice, ale přes Kunštát a Moravský Kras. Tak to maj dost dlouhý. My volíme decentnější trasu – podél Svratky až na prýgl s malou odbočkou do Křížovic.
Big nine podruhé: Otočka na úzkém místě vyžaduje asi více tréninku než jeden den.
Vše je kýčovitě ojíněné, ale díky suchu nic neklouže. Podél řeky je trail parádní. Perfektní pěšina, která místy vede nad řekou, místy podél trati. Žádná nuda. Nahoru dolů. Skvělý místo na testovačku.
nedvedice_014.jpg
Big nine potřetí: Z kopce neskutečně valí, ale jistý si nejsem.
Jedeme stále po červené turistické. Z Doubravníku chvíli po asfaltu, pak po kamenné pěšince mezi tratí a řekou. Měl jsem obavy, že to bude klouzat, ale není to tak strašné. Ale tento terén pro 29“ není.
nedvedice_018.jpg
Big nine počtvrté: Je to koza skákavá. Rozmazlen z fulla mám problémy udržet zadní kolo na zemi.
V Borači začne Vaškovi něco cinkat o rám a von to hřebík. Safra zrovna v zadním kole, když noflats je jen na předku! Zkoušíme samolepící fleky. Zdají se dobré, za pár minut razíme dál. Čeká nás pár výškových metrů.
Big nine popáté: Do kopce jedu rozhodně těžší převody než na 26“.
Couráme se a tak přesně v poledne brzdíme u hospůdky v Tišnově. Moc se nezdržujeme, jen se ohřejeme, dáme dršťkovku a zase dál. Pořád po červené. Na Šárce řešíme druhý defekt. Vlastně ten stejný – samolepící flek se v nízkých teplotách nechytl. I když jsme zahřívali – nic. Tak tedy stará osvědčená klasika, to je jistota.
Big nine pošesté: Na přenášení po skalkách a přes stromy nic moc.
Původní plán zastavit se ve Veverské Bitýšce na pořádný jídlo vzal za své. Žene nás vidina pečeného kolena U vesla. Kvůli zprávám z Brna o námraze volíme trasu přes Mečkov. Konečně začínám nacházet i pozitiva.
Big nine posedmé: Do kopce po zpevněné cestě jede fakt skvěle. I pěkně zrychluje. Navíc zjišťuji, že se mi na ní moc dobře sedí. Ruce, ramena i záda mám asi ve správné a pro mne příjemné poloze. Nepociťuji žádné bolesti nebo mravenčení.
Kopečky kolem hradu dávám všechny s velkým přehledem. Ať již v terénu nebo na cestách. Už to máme za pár, kolem hradu nikdo, tak se příjemně maže. Až do chvíle než najedeme na dřevěnou lávku. To vidím Vaška před sebou, jak okamžité leží, a byť nenamazán, klouže dobrých deset metrů. Já to ubrzdit nestihl a tak letím hned v zápětí za ním. Aha, tak tady už to namrzá!
Big nine pošesté: Klouzat se po boku umí.
Zouvalku asi ale ujít nenecháme. Asi „nejtěžší“ terén dnes. Kromě pocitu, že jsem moc nad předkem kolem, to na velkých kolech dávám bez mrknutí.
Big nine posedmé: Skalky a kameny dolů jsou v poho. Nadhodit kolo do schodů taky v poho. Ale udělat bunnyhop se mi moc nedaří. Možná i kvůli vysoko posazenému sedlu. Na blbnutí to fakt není.
V závěrečných kilometrech už není o čem psát. Neskutečně si užívám lehkost šlapání při relativně vysoké rychlosti. To na 26“ tak lehce nejde. Za chvíli již sedíme U vesla a vychutnáváme si slibované koleno. Sumasumárum to bylo od nádraží k „veslu“ přesně pade. A to skvělých pade!
PS: Big nine poosmé: Dnes – den po – cejtím záda, jako by mi po nich proběhl maraton thajských masérek. Nojo full je full, tak si počkám a časem otestuji velká kola na celopéru.
 

/dk/

Nedvědice - Brno na 29 palcích. Aneb Vyjížďka se vším všudy, z jiného pohledu.

Den boje za svobodu a demokracii nám dal možnost vyrazit na vyjížďku i v týdnu, ta byla v režii Dana. (Jako již tradičně)
Co by měla správná vyjížďka obnášet? Těžko říct..
Třeba zrychlený přesun? Ne úplně standardní počasí? Krásná zákoutí přírody? Stoupání? Sjezd? Asfalt? Nucený přesun pěšmo? Brod? Defekt? Pád? Hromadný pád? Dobrou baštu, nebo prcka kořalečky?  A co jízda za tmy?
No uvidíme..
Začali jsme přehozením šlapátek na oba testované modely Big Nine TFS 900-D 29“, jež si Dan zapůjčil  aby věděl zač je toho 29“. Já měl tu čest sedlat Danovu Merida AM 5000-D. Můj veterán zůstal pro tentokrát v garáži..
Zrychlený přesun byl v duchu příjemné cesty vlakem do Nedvědice.
V Nedvědici nás přivítal velmi čerstvý vzduch a namrzlá jinovatka. Než jsme se ustrojili k jízdě, bylo to už znát a velmi ochotně a  rádi jsme začali šlapat do pedálů abychom nabrali provozní teplotu. Ta se dostavila docela brzo.
Prvním pozastavením se stala moc hezky opravená dřevěná lávka v Černvíru, která patří mezi nejznámější a nejudržovanější stavby tohoto druhu na Moravě.
Foto, a hurá do Křížovic kde je hezká „Galerie z ruky“, která je již touto dobou zavřená, ale bylo třeba si tam vyzvednout horké zboží objednané v létě :o). Ale i když byla galerie z pola vyklizená, přesto má toto místo velmi příjemnou, zvláštní atmosféru jako by vytrženou z dnešního uspěchaného světa.
Potom už jsme se vydali zamrzlou krajinou směr Brno. Zmrzlou trávu střídali vrstvy listí pod kterým se ukrývaly i pěkně macaté kameny, které vzhledem k tomu že nebyly vidět dokázali slušně rozhodit sandál.. Cesta kolem Svratky byla příjemná, s opravdu hezkými pohledy na řeku.
Vzhledem k tomu, že jsme si doma zapomněli plovací vesty, a cesta se stala těsně kolem řeky nesjízdnou byli jsme nuceni vzít kola na ramena, a zdolat přilehlé skalky které by místy mohly dělat problémy i bez kola v ruce. Za své vzaly především návleky na tretrách. „Tady už je to dobrý“ hlásí Dan a sedáme na kola. Ovšem po chvilce „myslíš že by se dalo na druhou stranu přejít suchou nohou“, a já blbec „asi joo“ marně jsem mu to při bližším ohledání rozmlouval. Už jel. A přejel. I já jsem přejel, ale samozřejmě jsem si šlápnul :o)
Co se týče defektu. Škoda mluvit. Dvakrát za vyjížďku sundávat zadní kolo to je moc.
Přišla chvíle kdy Dan začal přicházet na chuť Big Nine, a letí jako z praku kopec nekopec. No. Já se taky snažil.. Tak se za ním ploužím kopec nekopec.
A jak mě tak „táhne“, ještě stíhá udělat pár fotek u hradu. A teď přišla moje chvíle a po chvilce trápení ve stoupáních před hradem jej objíždím a ženu se na svou oblíbenou dřevěnou lávku. Samozřejmě již opět s Danem v zádech. Tento úsek mě baví, tak jsem ještě trošku přišlápnul. Jenže někdo zapomněl dát před lávku ceduli, že za mrazu slouží jako bobová dráha. To jsme ale oba zjistili záhy. Už jsem myslel, že jí projedu po prdeli celou.. Tak jsme se oba posbírali, a přes ocelovou lávku už jsme to měli na Veslo kousek. Schodky na pravém břehu přehrady jsme dali už bez problémů, a já si užíval Danova „celopéra“. Takhle jsem je ještě nejel..
Potom už jen kousek a sedíme u Vesla dáváme si výborné kolínko a pivko. Z hospůdky jsme se vymotali už za šera, takže nakonec došlo neplánovaně i na jízdu po tmě.. Uf. To už byla po tom co nám schládla těla opravdu kosa.
No. Byl to moc hezký a výživný výlet. Dan měl myslím pořádně naklepanou záď, na což už není zvyklý. Já byl v tomto směru v pohodě, zato jsem zjistil, že „bobování“ s kolem po lávce zanechalo své následky v podobě pěkně promodralého bůčku. Ale pokaždé když si na to vzpomenu, musím se tomu smát. Kdyby nás tam někdo viděl asi by si smíchy cvrknul do textilu.
/vz/
 

Náhledy fotografií ze složky Nedvědice - Brno na 29 palcích