Jdi na obsah Jdi na menu

Ostravský singletrail očima Kateřiny

22. 8. 2014
Jsem Ostravský patriot. A v rámci mapování a seznamování se s novými bajkovacími destinacemi, jsme s Vladkem Ostravský singletrail nemohli vynechat. Náhoda tomu chtěla, že se i v podobě rodinné oslavy naskytla příležitost strávit jeden letní víkendový den v Ostravě.
Moc informací na internetu jsme nenašli, ale facebooková stránka fungovala a kontakt na správce-guida v jedné osobě, Xoolise, taky. Vyrazili jsme bez GPS a podrobných mapových podkladů, ale místo srazu jsme našli vcelku bez problémů. Teda relativně snadno, neb jsme se museli vyškrábat do výživného stoupání směr Bobrovníky. A přestože bylo před desátou ráno, tak do nás už pěkně pražilo sluníčko.
Xoolis dorazil na sraz včas a bylo jasné, že o veselý zážitek bude postaráno. V pohodě si to přihasil na Enduro/DH Norcu a s pokývnutím kozí bradky nás přivítal svěží a nefalšovanou ostravštinou. Prostě ponašimu. Evidentně jsme ho potěšili, že jsme nedorazili na skládačce a pochvalou našich kvalitních bajků – já na laskavě půjčeném HT – si nás získal.
Projektu jsme se upsali do návštěvnického archu hnedle na začátku, vyslechli si výklad trati, dostali jsme mapku starší verze trailů a vyrazili. Nutno podotknout, že hned na počátku bychom se, neznalí místních trailů, zcela jistě ztratili a singletrail bez Xoolise nenašli.
Při nabídce volby ze dvou trailů, jednoho na pohodu a druhého úzkého, zaříznutého ve svahu, jsme samozřejmě kývli s nadšením na oba s tím, že začneme tím těžším. Guide se usmál, šlápl do pedálů a zmizel v lese, za ním zmizel Vlado a já se prodírala ostravskou džunglí, k neuvěření, sama. Vlítla jsem do lesa a rovnou neplánovaně slítla z kola, protože stezka začíná na dirtovišti pár skokánkama a roklema, na které jsem nebyla psychicky připravena. Kluci laskavě a s úsměvem počkali, až sesbírám své pošramocené ego ze země, a pro změnu mi zmizeli za nejbližším hřebenem. No a tak to pokračovalo celou cestu.

dscn5253u.jpg

Trail je luxusní, a pro mě hodně náročný. Vyhukaná z půjčeného kola, neklidně sledující šplouchající řeku padesát metrů pod sebou, do které bych případně zhučela skoro volným pádem, jsem se pomalu prodírala po kořenech, sem tam po skalce, stezečkou místy tak třicet cenťáků širokou. Překvapením byly tedy nejenom parametry trati, ale i okolní příroda, která byla neuvěřitelně nepodobná čemukoli, co v okolí Ostravy potkáte. A jak poznamenal Vladko, překvapivě připomínala Kanadu, kterou má většina z nás nakoukanou z bajkových videí. Nemilým překvapením byly ostré a vysoké bumpíky i směrem do kopce, kde jsem měla pocit, že zlomím kolo. Tak jsem opět a „jen“ zlomila své ego a pár pasáží, se kterými si hlava rady nevěděla, jsem neelegantně protlačila. Po asi hodinovém trápení, a možná více, protože o nějakém flow v mém případě nebyla ani řeč, jsme pomalu sestoupali až k řece. Kluci si evidentně užívali, zatímco já produkovala studený pot hrůzy. Tento zážitek doporučuji rozhodně otrlým jezdcům.
Podél řeky jsme se posunuli na stoupací část vedoucí k počátku druhého trailu. A to už byla mnohem lepší básnička. Trail nádherně vedený, ještě ne zcela dokopaný, se krásně linul terénem. Mladou bučinu vystřídal tmavý smrkový les s bažinatým údolím potoka. Na pohodu, sice v mém případě opět ne moc rychle, ale za to bez nehody v katích, jsme sjeli zpět na trail podél řeky a s povděkem jsme vzali Xoolisovu navigaci až k hrázi Hlučínské štěrkovny.

dscn5255u.jpg

Na památku jsme si koupili nálepku, která hrdě zdobí můj notebook a je připomínkou nevšedního zážitku. Zapotila jsem se nečekaně a řádně. Zážitek jsem spláchla pivkem z kelímku a průzračnou vodou hlučínské štěrkovny.
Jak jsem se postupně vzpamatovávala, tak jsem už byla schopná trošku více akceptovat fakt, že o nový Singletrack pod Smrkem nebo výletní destinaci pro pohodový pojezd s rodinou rozhodně nejde. Otázkou je, jestli se opravdu může uživit myšlenka malého centra, kam si Ostraváci vyjedou po robotě. Kdo ví a čas napoví, jak to bude. Úspěchu projektu rozhodně nepřidává pravděpodobně vcelku silná nepřízeň místních chatařů, která ostravsky přímý přístup, nejdřív kopu a pak se starám o papíry, asi moc neocení.