Jdi na obsah Jdi na menu

4 Islands MTB Stage Race

8. 7. 2016

Loni nám to s Johnem nevyšlo, ale letos to byl jasný cíl – 4 Islands MTB Stage Race!  Závod se jede už začátkem dubna, tak trochu upravuji „tréninkový“ deník, abych se mohl s čistým svědomím vedle svého parťáka postavit na start. Díky za dobré kamarády (Dafča ví), kteří mi pomohli dohnat chybějící fýzu půjčením devětadvacítkového oře jménem Cannondale Scalpel. I tak je ve mně malá dušička – nerad bych to moc kazil. Na trati mezi dvojicí nesmí být víc jak dvě minuty!

p1070964.jpg

Do Bašky na chorvatském Krku přijíždíme 24 hodin před startem. Chceme se trochu aklimatizovat, tak hned po ubytování vyrážíme rozmotat nohy ztuhlé dlouhou jízdou autem. Krásný singlík nad mořem kousek za hotelem se po pár stovkách metrů mění v nesjízdnou stojku. Ok, kola na kasu a nahoře to přeci musí být lepší. A je! Pár kilometrů se neskutečně kocháme a užíváme krásného trailu vyznačeného díky KČT.  Pak zase chvíli tlačenka, pak dýl tlačenka a pak už jen tlačenka. Ano, fakt je Chorvatsko více kamenité než naše domovina a to neplatí jen pro pláže. Snad to tedy zítra nebude horší.

p1080045.jpg

Večer nás čeká první informační mítink. Logistika závodu je tak složitá, že samostatné ubytování a přepravování jsme zavrhli a dobře jsme udělali. Kola se vždy po etapě odevzdávají do depa, kde je o ně dobře postaráno (i případný servis je zajištěn), většinou již odplouvají na místo startu a my se k nim vracíme až ráno těsně před etapou (ani můj parťák mi kolo nemůže vyzvednout). Vše je propojené – číslo mého náramku, startovní číslo, nálepka na kole, označení zavazadel. Už od prvních minut koukám, jak to všechno klape. To nemůže být chorvatské know-how!

p1080068.jpg

Díky ubytování v hotelu máme volný přístup do welness, kde hned s plechovkou plzně poznáváme soupeře. Další pak na více než bohaté večeři. Všichni jsou neskutečně v pohodě a tak to i zůstává po další čtyři dny.

Ráno se na start staví lehce přes 200 dvojic. V první lajně Bouďas s Ulmanem a kousek za nimi my. První metry po výstřelu vedou okolo ještě zavřených kavárem na promenádě než se trasa zlomí do první stojky. Poznávacím znamením každé etapy je výjezd na nejvyšší místa ostrova. Asfalt střídá uzoučký chodník mezi borovicemi, který nás vyváží do měsíční krajiny. Tady už je strartovní pole dost natažené, tak s Johnem formujeme letku a s požitkem šlapeme do pedálů.

p1080079.jpg

Výjezdy jsou těžké, ale díky zvýšené hladině adrenalinu a nejspíš i kolu to jde. Ve sjezdech mi pár centimetrů zdvihu chybí, ale i tak jsem z „kanóna“ meganadšený.  Do cíle spurtujeme s další dvojicí Čechů, kteří tu jsou druhý nejzastoupenější stát.  Prvních 66 kilometrů dáváme lehce přes 4 hodiny. Spokojenost.  Teď už jen jídlo, pivko, kola na trajekt, welness, pivko, jídlo, mítink, strečink a spát.

Ráno plujeme dvě hodiny na start další etapy – ostrov Rab. První půlka z šedesáti kilometrů není příliš záživná: samá šotolina, bez většího převýšení a výhledů. Tak znuděně dupeme.  Ale druhá půlka tuto nudu rozhodně dobře kompenzuje. Na nejvyšších místech ostrova se ocitáme v „japonské zahradě“, kterou následuje krutohustý sjezd zaříznutý v kamenném poli nad mořem. Asi nejvíc, co si přát. Za tři a čtvrt hoďky jsme v cíli, dostatečně vyšťavení, ale spokojení. Jídlo v hotelu na bílých sedácích je jen třešničkou na dortu. Cestu zpátky proklimbáme na palubě.  Večer plní zážitků a božího jídla vše do posledních detailů probíráme ve vířivce se „soupeři“. 

p1080083.jpg

Před třetí etapou balíme věci a busem a trajektem míříme na Cres. Už samotný start přímo z trajektu je velkým zážitkem, nemluvě pak o krásných scenériích, které dnes vidíme. Projíždíme běžně uzavřenými olivovými háji, městečky kolem kaváren, vyjíždíme dvě neskutečné stojky. To vše v parádním počasí, které by nám záviděli i prázdninoví turisté.  Rád bych napsal, že to vše nás žene v pohodě do cíle, ale dnes si vybírám svůj kritický den a ty stojky si hodně odtrpím. I tak dojíždíme ve slušném čase (65 km/4 hodiny) a mírně se posouváme výsledkovou listinou vzhůru. A i kdyby ne, tak kvůli tomu tady nejsme. Jsme tu kvůli tomu zážitku a to při sebelepší vůli vám moje slova nepopíší. Ani to občerstvení, které nás po etapě čekalo v cíli. Malé kouzelné náměstíčko v Osoru, zaplněné spokojenými bajkery, posedávajícími okolo několik metrů dlouhého bufetu. Grundle, maso, saláty, sépiové rizoto, sladké, kafe … a na nás je jen si jít koupit to pivo, aby to bylo dokonalé.

p1080111.jpg

Kola jsou opět v depu, my musíme trpět v bazénu, než vyrazíme na večeři. Hotel je i tady na jedničku s hvězdičkou. Nálada je výborná, zítra nás čeká nejkratší etapa bez přesunů, tak to už bude s prstem v nose. Není! Byť doplňujeme energii jak se dá, čtyři intenzivní dny a jeden bolavý zub se na nás dost podepisují. To vše umocněno dvěma kruťáckými výjezdy, které ani čelo nejelo.  Ale cílovým obloukem po 40 km a 2,5 hodinách projíždíme tak jako tak a vše špatné je zapomenuto. Teď už fakt jen ta pohoda, nohy v moři, studené Karlovačko v ruce a úsměv na tváři. Jo, dali jsem to a užili jsme si to na max.

Večer tleskáme vítězům – Ulman a Boudný, kteří si každou etapu pohlídali a kecáme s novými známými a balíme. My spokojeně skončili 73. Ráno opět autobusem a trajektem k autu a pak 700 kilometrů domů.  Uběhlo už pár týdnů od tohoto zážitku, ale já jsem toho furt plný. Vřele tuto akci doporučuji každému a to z několika důvodů: dáš si etapák, každý den někde jinde, nový kraj, kde normálně nejezdíš, není to zas tak daleko, super lidi, dokonalá organizace a fantastické jídlo. Ano, už ho nejspíš nikdy nepojedu, teda pokud nepřesvědčím Lucku, protože to by bylo úplně boží.

PS: A co ten Scalpel? Ty voé, to je kolo přesně na tento typ závodu. Bezdušáky podržely, 29“ pecka, neskutečně lehký, i zamčení pružení jsem využil. Myslím, že mi přidalo tak 15% na výkonu. 

 

Náhledy fotografií ze složky 4Islands MTB Stage Race 2016