Jdi na obsah Jdi na menu

Tip na trasu a trable s ventilkem /Dan/

15. 7. 2008

Nejdřív za všeho bajka přezuji. Python vzadu by obstál jedině tak na okruhu, ale do terénu už moc není. V garáži vyštrachám lehce jeté modré kevlarové rubeny a jdu na to. Zadek v pohodě. Ale v předu i po maximálním povolení ventilku nic. Jak nic?! Prostě nic. Pneumatika pořád tvrdá, z duše nic neuchází. Zkouším všechno možné: povolit, dotáhnout, zatřepat. Ani poklep čtyřkilovým kladívkem nepomáhá. No nic, mám kolo jako kašpar s každou pneu jinou. Na funkci to však vliv nemá. A čekám až píchnu!

ObrazekDnes. Je ráno. Zase. Svítí slunko. Zase. Tak se rychle rozhoduji a vyrážím do práce na kole. Mám čas, tak nepojedu rovnou, ale začnu s tou přípravou. Vyrážím do Obřan a po asfaltu do Bílovic. Po zprávách, které se ke mě dostaly v minulých dnech, se do terénu nehrnu. U sokolovny najíždím do Těsnohlídkova údolí a nevěřím vlastním očím. Les je krásně vyčištěný, krajnice vysekané, okolo všech pomníčků uklizeno. Nikdy jsem je takto neviděl.

Cesta mi díky tomuto kochání příjemně utekla. Ani jsem si neuvědomil, jaký kopec jsem to vlastně vyšláp. Určitě doporučuji si jej někdy vyjet.